Kapitola 2

21. února 2012 v 19:23
Lin se probudila nepříliš časně. Sluneční paprsky jí hřály na víčkách a ona si ten pocit chvíli vychutnávala. Pak si vzpomněla na knihu a vstala. Dnes nepůjde na trh. Po včerejší akci by se tam raději ještě asi den nebo dva neměla ukazovat. Takže má celý den pro sebe. Maminka si sedne na výstupek hradeb vedle domku a bude si užívat sluníčka a Lin si vyzkouší to, co si včera přečetla v Mellercandon a přečte si něco nového. Nemusela se bát nějakých zvědavců, protože jejich domek stál na jakémsi malém dvorku, obklopeném ze z jedné strany hradbou a ze tří stran stěnami domů bez jediného okna a navíc téměř neobydlenými. Na dvorek se dalo dostat pouze jednou úzkou uličkou. Sjela po provaze dolů, kniha v brašně jí bila do těla. Popadla zbylý chléb a salám, stočila matčinu přikrývku, vzala maminku za ruku a vyšli ze dveří. Kousek od domku vyčníval z hradby nízký výstupek a na něj Lin rozprostřela přikrývku. Když se matka posadila, položila vedle ní jídlo a knihu. Pak zalovila v paměti.
Zřetelně jí tam uvízla dvě kouzla. Prvním bylo přivolání Eleetora, ale poněvadž nevěděla, co by to vlastně přivolala, raději se rozhodla pro kouzlo druhé. To bylo vyvolání ohně. Nedělala si velké naděje, že by to mohlo vyjít, v knize se psalo, že je zapotřebí velkého soustředění, ale chtěla to alespoň zkusit. Zavřela oči a zklidnila svou mysl. Něco podobného dělala, když cvičila svá první kouzla, ale cítila, že nyní je zapotřebí mnohem víc.
Pak pronesla několik slov a otevřela oči. Málem radostí vykřikla, nad dlaní se jí třepotal plamínek. Byl malý a vypadalo to, že každou chvíli zhasne, ale byl to oheň. V nadšení nevnímala nic okolo sebe a vyrušil j teprve zvuk těžkých kroků. Prudce se otočila, vlasy jí zavlály okolo hlavy a plamen v dlani zaplál silněji a bez toho, že by to chtěla, se odpoutal od její ruky a rozlétl se přímo proti příchozím. Pak už jen Lin zděšeně sledovala, jak míří přímo na hlavu čaroděje, který právě vykročil z uličky.
* * *
Almardon se probudil nezvykle brzy a pak zazvonil na sluhu a poručil si snídani. Pak usedl do pohovny, nohy si opřel o křeslo a začetl se do své oblíbené knihy, Pověsti o Randonovi a Eldoně. Četbu nepřerušil ani když mu sluha donesl snídani a potom s úklonou odešel. Pouze uchopil do ruky kousek pečiva a ke čtení si přikusoval. Když títmo způsobem vyprázdnil talíř i konvici, tak že nezbyla ani na mravencovu snídani, přestal konečně číst a vloživše záložku mezi stránky, knihu zavřel. Nechal ji ležet na stole a s povzdechem vstal.
Teď se bude muset vydat za tou zlodějkou.
Svůj oděv si vybral pečlivě. Ne moc všední, aby působil důstojně, ale ne zas moc hezký, kterého by byla pro obyčejné záležitosti škoda, a jen by se v Dolní čtvrti zašpinil bahnem.
Pak sešel dolů a zavolal na statného plavovlasého muže v lesklé zbroji mluvícího zrovna se skupinou podobně vyhlížejících vojáků. Muž k němu přišel a pravil: "Můj pane?"
"Belworfe, vezmi si ještě jednoho muže a doprovodíte mne." Bylo samozřejmé, že čaroděje vždy doprovázela ozbrojená stráž, pokud nedal opačný příkaz, ale Almardon chtěl, aby s ním šel přímo Belworf, velitel jeho mužů a nejlepší z nich.
"Ano, pane." Odpověděl Belworf. Přivolal si jednoho z mužů, se kterými se předtím bavil, a vyrazili.
Almardon věděl, že by Belworfa zajímalo, kam jdou, ale ponechal si to pro sebe. Voják, i když byl velitelem jeho stráží, nemusel vědět všechno a kromě toho se čaroděj musel soustředit, aby věděl, kam jej kouzlo vede.
Prošli obchodnickou čtvrtí, i čtvrtí, kde žili prostí lidé a dostali se do čtvrti chudinské. Malé děti na ně nepokrytě zíraly, dokud je matky nezahnaly a ty větší se před nimi ukrývali mezi rozpadajícími se kůlnami a v temných úzkých uličkách. Šlechta do této části města nechodila, a jestliže sem přesto někdo z nich přišel, bylo lepší se mu vyhnout. Mág jim však nevěnoval příliš pozornosti. Kouzlo teď působilo silněji, znamení toho, že se blíží ke svému cíli.
Zatočil za další roh do úzké uličky. Vyhledávadlo mu teď pulzovalo v hlavě jako tlukot nějakého cizího srdce. Pak se ulička před ním rozjasnila a vkročil do světla na malý, nepříliš čistý dvorek. Na kamenném výstupku hradeb zde seděla žena a vystavovala svou příšerně znetvořenou tvář slunci. Vedle ní ležel jakýsi ranec. Ale Almardon ženě ani jejímu ranečku nevěnoval pozornost, protože uprostřed dvorku, otočená zády k němu, stála ta malá zlodějka. Almardon zamumlal několik slov, aby ukončil vyhledávací kouzlo.
Jenže pak jej zlodějka nejspíš zaslechla, neboť se prudce otočila, až se jí prameny ucouraných vlasů prudce rozlétly a z dlaně jí vyšlehl plamen.
* * *
Ve chvíli, kdy Linino kouzlo vylétlo proti čaroději, věděla, že udělala chybu. Ale nemohla nic dělat. Mohla jen bezmocně sledovat, jak se oheň řítí na čaroděje a naprosto neposlouchá její přání, aby se zastavil. Již jen kousek zbýval a kouzlo by mága zasáhlo. Tu pozvedl svou hůl a pronesl několik slov. Hůl zazářila jasným světlem a koule, narazivše na světlo, náhle zmizela.
Najednou byla pryč. Jakoby nikdy neexistovala. Jakoby se nic nestalo.
Až na to, že proti Lin stál čaroděj, který nevypadal zrovna skvěle naložen a za ním se tyčili 2 nebezpečně vyhlížející vojáci. A neměla šanci prchnout. V jediném východu ze dvorku stáli oni.
V posledním zoufalém pokusu se rozběhla, vyskočila na hradební výstupek a z něj na úzkou římsu domu, který stál mezi ní a svobodou. Kdyby se dostala na jeho střechu, byla by v bezpečí.
Ale pak uslyšela čaroděje promluvit a věděla, že prohrála.
Jakási síla ji strhla dolů z římsy. Dopadla tvrdě na kamenitou zem, až jí vyhrkly slzy bolesti a zoufalství. Silné paže vojáků se jí chopily a táhly ji pryč, ač se zmítala a škrábala.
Její matka slyšela hluk bitky a rozběhla se za nimi, nedbajíce toho, že klopýtala na nerovném povrchu, divže neupadla.
"Budu v pořádku, maminko, brzy se vrátím," vykřikla Lin, ačkoli věděla, že lže. Šance, že by se mohla vrátit, byla téměř nulová. Pokoušela se vykroutit svým věznitelům, ale byli příliš silní.
Matka pochopila situaci nebo alespoň její část, neboť se pokusila zrychlit, avšak noha se jí zvrtla a padla na zem. Slyšela, jak se kroky neznámých vzdalují a v zoufalství vykřikla: "Prosím, ať jste, kdo jste, neberte mi mou holčičku."
Cítila, jak kolem ní kdosi prošel. A pak už jen klečela v prachu a po tvářích jí stékaly slzy. Byla sama.
* * *
Lin viděla, jak čaroděj zavřel knihu a vrací se. Viděla, jak matka klesla do prachu a slyšela její výkřik. A Lininu duši naplnila beznaděj. Co s ní teď bude. A kdo se v její nepřítomnosti postará o matku. Znovu se pokusila vytrhnout, vložila do toho všechnu svou sílu i um a skoro se jí to podařilo, ale drželi ji pevně. Čaroděj přikráčel, pod paží držel knihu. Zadíval se na ni a Lin jeho pohled opětovala. Kdysi měla kamaráda a s ním hrávala hru. Dívali se vzájemně do očí, a kdo první uhnul, prohrál. A Lin teď nehodlala prohrát. Upřeně hleděla do čarodějových očí a vkládala do toho pohledu své zoufalství.
Chvíli tak stáli zanoření do pohledu svého protivníka. Pak však čaroděj řekl několik slov a Lin pocítila podivnou únavu. Náhle ji přešla veškerá chuť bojovat. Bez odporu se podvolila, když ji jeden z vojáků postrčil kupředu. Poslušně kráčela za čarodějem, nevnímajíce nic okolí.
Připadala si, jakoby její mozek zpomalil svou činnost na minimum a cítila nechuť, avšak nezmohla se na to, aby se sebou něco udělala.
Šli a šli, až se došli do čtvrti, kde Lin nikdy nebyla a kterou vídávala ji jen zdálky. Zde sídlila šlechta, čarodějové. Některé domy jakoby vyrůstaly přímo ze skály, některé byly obklopeny vysokými zdmi. A každý z nich byl obrovský a bohatě zdobený. Lin, třebaže pod vlivem kouzla, v duchu žasla. Nikdy nic takového neviděla.
Stoupali ulicemi dlážděnými hnědavým kamenem, pak zabočili do jedné ze zdobených bran a vešli na nádvoří, uprostřed něhož stála fontána. Nádvoří samo bylo vytvořeno z rezavohnědého kamene, protkaného jemnými zlatavými žilkami.
Ale Lin neměla čas lépe si to tu prohlížet. Muži postrčili přes nádvoří a pak do bytelných dveří. Vyšli po schodech nahoru k dalším dveřím a brzy již seděla Lin osvobozená od kouzla, zato zavřená a dobře zamčená v pokoji. Jejími jedinými společníky byli stůl s židlí a slamník.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama