Prolog

21. února 2012 v 18:58 | Alvrin
Kráčí po cestě. Její šat kdysi býval kdysi krásný, ale již se na něm projevily útrapy cesty. Jde pomalu. V náručí nese raneček. Náhle se zapotácí a divže se nezhroutí. Rychle, ale opatrně odloží raneček do trávy vedle cesty. Ten slabě zanaříká, ale jeho protest zůstává nepovšimnut. Žena se zhroutí do prachu v náhlé křeči. Chvíli si zmítá, pak bolest poleví a ona se zvedá. Zvedne raneček a něžně si jej přivine k hrudi. Vydá se dál. Cesta před ni se pozvolna zvedá a vine se po úbočí kopce až k bytelným, ale otevřeným branám. Její cíl je téměř na dosah. Zrychlí svůj krok. Stoupá vzhůru. Prochází spolu s několika dalšími branou. Budí mezi prostými lidmi pozornost, ale nevšímá si jí. Přejde přes protáhlé nádvoří a
zamíří k bráně šlechtického sídla.
Stráže jí zastoupí cestu: "Kdo jste a co chcete?"
"Musím mluvit s ormonskou paní," žádá žena.
Stráže se na sebe pochybovačně zadívají. Ale žena naléhá tak dlouho, až se jeden z nich vydává za šlechtičnou.
"Paní, je zde nějaká žebračka a tvrdí, že s vámi potřebuje mluvit."
"Přiveďte ji sem!" rozkazuje paní a tak se žena ocitá ve zdobeném pokoji.
"Co potřebuješ?" ptá se vlídně paní a zamyšleně hledí na ženu. Neznámá odváže z hlavy šátek a šlechtična si údivem zakryje rukou ústa.
"Umírám a potřebuji, aby ses postarala o mé dítě," praví mladá žena.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama