Renfi

21. února 2012 v 18:43 |  Povídky
Jsem malý černý voříšek a momentálně jsou mi asi 3 měsíce. Žiji u hodných lidí v městě Písku, kteří mě mají rádi. Ale moje vyprávění bude o tom, co bylo předtím
Narodil jsem se mé mamince ještě se sestřičkou, která však přišla na svět už mrtvá. Člověk, kterému patřila maminka, řekl, že se o mne už nemůže starat a pohodil mne venku. Naštěstí mne brzy našli nějací lidé a já se ocitl v budově, kde bydlela ještě spousta dalších pejsků, psů i pořádných hafanů. Některých jsem se zprvu i bál, ale pak jsem s nimi prohodil pár slov a zjistil, že jsou všichni hodní. Jeden pes jménem Morgan, který je tu už dlouho, mi vyprávěl o jeho životě a kolik už vystřídal majitelů. Brr, to já chtěl jen jednoho člověka, který by si mne vzal domů a měl by mně rád. Paní z toho domova pro opuštěné pejsky, kterému se říká útulek, byla hodná, ale páníčka nám nikomu nahradit nemohla. Jednoho dne přišly do útulku dvě holky. První, s modrýma očima blonďatými vlasy vzala na procházku mého kamaráda, štěně ridgebacka jménem Johny a ta druhá, s hnědými vlasy i očima vzala na procházku mne! Byla mi velice sympatická a tak jsem byl rád. Procházka byla prostě super.
Později jsem s ní byl ještě několikrát na procházce. Začínal jsem ji mít velice rád a věděl jsem, že ona mě také.
Ale když jsem jednou čekal ve svém kotci, jestli přijde a půjdeme na procházku, vešli do útulku nějací lidé a zamířili přímo ke mně. Tajně jsem doufal, že jdou pro někoho, kdo bydlí vedle mě. Protože já si přál, aby si mne vzala ta dívka, která mě chodila venčit. Avšak oni si vzali mne. Ani jsem se pořádně nestačil rozloučit s ostatními psy a už jsem byl v autě a vezli mne neznámo kam. To víte, že jsem se docela bál.
A čekalo mě nemilé překvapení. Ti lidé, si mne vzali jako dárek pro svou dceru. Byla příšerně rozmazlená a prohlásila, že jsem ošklivý, což mne docela dopálilo a tak jsem na ní zavrčel. Rodiče té holky řekli, že mne přece nebudou vracet, ale ona na ně tolik dotírala, že jsem se nakonec dalšího dne vrátil zpátky do útulku, za což jsem byl rád, protože jsem se těšil, že se uvidím s tou hodnou dívkou. Jenže než jsem se nadál, přišli si pro mne jiní lidé, ti, co u nich teď bydlím, a vzali si mne. Myslel jsem si, že se chci vrátit zpět, abych počkal, než si mne vezme moje kamarádka, ale teď jsem tu docela spokojený. Jen občas se mi zasteskne po té hodné dívce a vím, že se jí určitě také stýská. Možná víc než mně. Snad ji ještě někdy uvidím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama