Kapitola 6

9. března 2012 v 14:55
Za nedlouho poté vyšli z domu a kráčeli ulicemi, pozvolna se zvedajícími až k vrcholku kopce, kde čněla k nebi mohutná věž. Lin znovu žasla nad nádhernou architekturou šlechtických domů. Čím výše byli, tím byli i domy luxusnější. Náhle si povšimla, že několik kolemjdoucích i čaroděj se zahledělo k nebi. Pohlédla vzhůru a spatřila, že nad městem se vznáší neobvyklé množství ptačích hejn. Čaroděj však rychle sklopil hlavu a znovu vykročil a dívce nezbylo nic jiného, než ho následovat.
Konečně stanuli před velkou budovou z černého lesklého kamene se stříbrnými a bílými žilkami. Po stranách stáli 2 okřídlení tvorové, jejichž jména Lin neznala. Za touto budovou se táhla vysoká zeď a za ní se tyčila už jen věž.
"Toto je Síň moudrosti, promluvil čaroděj a vytrhl ji tak ze zaujetí, se kterým si ty tvory prohlížela, "jsme na místě."
Vystoupali pár schodů a vstoupili do šera budovy. Chodby byly osvětleny jakýmisi hrozny stejného druhu, jako byla lampa v Linině vězení.
Jejich kroky se v tichu budovy hlasitě rozléhaly. Občas potkali jednoho či více čarodějů, ale nikde se neozval žádný hlasitý zvuk. Působilo to trochu strašidelně.
Čaroděj promluvil: "Síň moudrosti byla postavena za účelem studií, uchování vědění a konání porad. Já tě však vedu do hlavní síně, k Srdci moudrosti," a s těmi slovy rozevřel těžká zdobená vrata a odhalil tak obrovský sál kruhového tvaru. Kolem stěn byly stoupající řady sedadel. Uprostřed stál podstavec z tmavého kovu a v něm byl vsazen velký tmavomodrý kámen, který vypadal, jakoby se v něm zachytili hvězdy.
A když Lin vzhlédla, měla pocit, že se nad ní klene noční obloha, neboť strop byl ze stejného kamene jako ten na podstavci.
Tu už ji však čaroděj vedl dál ke kameni: "Toto je Srdce moudrosti, nebo také Srdce noci, kámen, který rozezná pravdu a lež, dokáže rozeznat magii a v němž je ohromná moc. Polož naň ruce!"
Lin tak učinila. Zjistila, že hvězdy jsou ve skutečnosti bublinky v kameni, ale kámen tak pro ni neztratil svou uchvacující krásu.
Jak na něj přiložila dlaně, hvězdy v něm se začaly pohybovat rychleji a rychleji. Pak se objevily dvě rozdílné části a ty spolu začaly bojovat. Jedna byla zbarvena od žluté přes rudou a fialovou až do modra, druhá byla světlounce modravá, bělavá a šedá.
Dívka vůbec netušila, co se to v kameni děje, ale čaroděj to vše se zájmem sledoval. Náhle však zaslechli jakýsi hluk. Mág překvapeně pohlédl ke dveřím. Slyšeli jakýsi šum a výkřiky, pak se náhle vrata sálu rozletěly dokořán.
Lin se prudce otočila, aby viděla, co se děje a ruce jí přitom sklouzly z kamene. Tu jakoby spustila nějakou sílu, cosi jí otřáslo celým tělem a ona upadla do bezvědomí.
A tak neviděla, jak do síně vkročila žena, obklopená desítkami ptáků. Tmavé vlasy jí vlály, rozvířené pohyby mnoha křídel, patřících ptákům všemožných druhů. Na rameni jí seděl černý baculatý pták se zlatými pírky na křídlech.
* * *
Almardon prudce pozvedl hůl, ale při pohledu na ptáky se zarazil a chvíli nevěřícně zíral na ženu.
"Nedaril ?!" vylétlo z jeho úst.
"Ano, jsem to já, ran Almardone. Hodně ses změnil. Dříve si neodváděl děti od jejich matek."
"Mysleli jsme, že jste ty i Ziran zemřeli."
"V Ziranově případu jste měli pravdu, ale já přežila a teď chci zpět dceru, kterou jsi mi vzal!"
"Tohle je tvá dcera? Nevěděl jsem to. Nepoznal jsem tě tehdy. Tvá tvář..."
"Ano, je znetvořena a to vinou požáru, který kdosi založil v našem domě. Ale to ty přece víš. Rozneslo se to po celém městě. Ale nikdo se příliš nenamáhal nás hledat. Byli jste rádi, že jsme zmizeli! " v Nedarilině hlase zazněl slabý nádech hořkosti.
"To však teď není důležité. Přišla jsem pro svou dceru. Cos jí to provedl, že tu leží takhle bez života?!"
"Přerušila zkoušku Srdcem moudrosti."
"Opravdu? Ale pohlédni, obraz je hotov."
Almardon se otočil a pohlédl na kámen.
Nebyl teď tmavomodrý. Od spodu zářil barvami jasnými jako oheň, avšak směrem vzhůru barvy chladly a ve středu kamene byly též jasné, ale takových odstínů, že člověka téměř roztřásla zima. Z této části trčely, jako listy ledové růže, ostny a k nim se z vrcholku snášely bělostné a modravé vlny.
Zaslechl kroky a Nedaril stanula vedle něj: "Popiš mi to, ptáci to tak dobře nedovedou."
"Ty...?"
"Nevidím, přišla jsem při požáru o oči, ale teď se mýma očima stali ptáci."
Čaroděj pocítil lítost. Nedaril bývala tak milá a krásná. Ale potlačil to a popsal jí vše, co viděl v kameni.
" Zdá se však, jakoby měla dvě nadání," dodal pak.
" To vrchní, to je Ziranovo nadání."
"Cože?!"
"Ziran, ačkoli to kromě mne nikomu neřekl, zjistil, jak předat svou moc někomu jinému, a tak své "nadání" předal naší dceři Linmarie. Tušil, že mu hrozí nějaké nebezpečí a chtěl ochránit svou dceru tím, že jí předá svou moc."
Almardon chvíli zůstal stát mlčky, překvapen tímto odhalením, ale pak se otázal: "A co tedy hodláš dál dělat? Chceš svou dceru odvést zpět do Dolní čtvrti? Teď, když je jisté, že má "nadání" a dostane možnost studovat magii?"
"Chci ji jen ochránit. Váš svět je příliš plný intrik a nebezpečí. Nechci ji ztratit. Je to jediné, co mi zbylo. Vrať mi ji a já odejdu pryč z ostrova."
A kam půjdete? Myslíš vůbec na to na to, že byste tu mohly být šťastné a hlavně na to, čemu se zde Linmaria může naučit?!"
"Chci ji jen ochránit. "
"Opravdu?! A co to bylo za ochranu, když jsi ji nechala vyrůstat ve čtvrti, kde se to hemží samými zlodějíčky a jinou chátrou, v polorozpadlé chatrči, v zimě a hladu a nechalas z ní vyrůstat zlodějku! To je opravdu skvělá ochrana."
Stáli proti sobě rozhořčeni na nejvyšší míru, ptáci vzrušeně poletovali a bili křídla do vzduchu. Ti dva byli tak zabráni do hádky, že si ani nepovšimli skupinky, která se shromáždila u vrat do sálu a která to vše s úžasem pozorovala.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama