Kapitola 7

16. března 2012 v 8:32
Lin se zhroutila na zem. Jejím tělem projel záchvěv. Ucítila, jak se v jejím nitru rozhořel plamen, studil a zároveň hřál. Byla šťastná a přála si, aby to nikdy neskončilo. Pak se však do jejího vědomí prodraly hlasy. Uvědomila si, že leží na kamenné podlaze sálu.
Náhle jí došlo, že ten hlas, mluvící s čarodějem patří její matce. Ale jak je to možné?!
Zvedla se do sedu a postavila se.
Tu na ni Nedaril a Almardon pohlédli a užasli, neboť dívka stála s vlajícími vlasy, šaty měla pokryté jinovatkou a kolem ní plápolaly plameny.
Pak pohasly a vše se vrátilo do normálního stavu. Ale Lin věděla, že to, co se vzbudilo v jejím nitru, tam stále je. Přála si to vyzkoušet, ale teď to nešlo. Byla tu její maminka.
Pokročila k ní a objala ji. Pak se však zarazila: "Mami, co tu děláš? A co ti všichni ptáci tady? Ty se znáš s tím čarodějem? Nerozumím tomu. Vždyť jsi mi vždy říkala..."
Matka se na ni smutně pousmála: " Odpusť Lin, že jsem ti to nikdy neřekla. Tvůj otec i já jsme byli čarodějové a žili jsme i s tebou v této čtvrti."
"Lžeš! Byla bych si pamatovala, že jsme žili mezi čaroději. A navíc, náš dům přece vyhořel, kdybyste byli čarodějové, mohli jste ho zachránit.
Dům nechytil sám od sebe. Někdo ten požár úmyslně založil. A tvé vzpomínky na vše, co souvisí s magií, jsem kouzlem skryla tak hluboko do tebe, že nejdou spatřit, ledaže bys vynaložila obrovské úsilí. Proto si nic z té doby nepamatuješ."
"Ale, ... " Lin se zadrhla. Bylo toho na ni moc. Najednou se dozvědět, že otcova tragická smrt nebyla nehoda, nýbrž že byla naplánována čaroději, a navíc, že matka je jednou z nich a že jí celé roky skrývala pravdu. Zatočila se jí hlava.
Náhle promluvil čaroděj: "I ty máš v sobě magii. Nejlepší by bylo, abys nastoupila do školy spolu s dalšími tvého věku. Můžeš se tam naučit mnohému o magii i dalších užitečných věcech."
Nabízí jí studium magie? Poté, co se o jeho druhu dozvěděla, že zavinili smrt jejího otce? Byla ohromena jeho opovážlivostí. Ale na druhou stranu, byl tu ten plamen v jejím nitru. Poznala magii a už se jí nedokáže vzdát. Pohlédla na matku. Nemohla by ji učit magii ona?
Ta však pomalu zavrtěla hlavou: "Mohla bych tě učit, ale jen nepatrné množství z toho, co se můžeš naučit zde. Ať si o nich myslím cokoli, jejich znalosti jsou úžasné. Mohly bychom společně odejít, ale musela by ses smířit s tím, že bys uměla jen drobná kouzla. Pokud je tvým přáním studovat magii, není jiná možnost, než zůstat zde, ale slib mi, že budeš dávat pozor na to, komu dáš svou důvěru."
Lin sevřela hlavu v dlaních. Ach, proč jen neuposlechla matku. Ale je pozdě naříkat. A navíc, když tu bude studovat, může zjistit, kdo přesně nese vinu za smrt otce a pomstít se.
Nevím, jací jsou čarodějové, ale nemůžou přece být všichni špatní. A já si opravdu přeji umět vládnout magii.
"Ano, chci to," vyřkla své rozhodnutí.
Matka na ni pohlédla se smutkem, ale i s pochopením: "Vím, proč ses tak rozhodla, i když s tím nesouhlasím."
Pak se otočila na Almardona: "V tom případě přijímám tvou nabídku, ran Almardone."
"Pak tedy pojďme."
Almardon zašeptal nad kamenem několik slov a Srdce moudrosti se vrátilo zpět do své podoby. U vrat sálu ujistil skupinku čarodějů a, jak Linmaria usoudila podle jejich mládí a zvědavých pohledů, učňů, že si už nemusí dělat starosti a že má vše pod kontrolou.
Jak Lin sledovala chování ostatních mágů vůči čaroději, došlo jí, že ran není Almardonovo druhé jméno, jak se domnívala, nýbrž že je to titul a to titul pro vysoce postavenou osobu.
Když vyšli ze Síně moudrosti, na chvíli se zastavily a Nedaril propustila ptáky. Pouze ten černý, co jí seděl na rameni, zůstal. Lin se naň matky otázala a dostalo se jí odpovědi, že "Tento pták se nazývá Riru. Jsou to vzácní ptáci, kteří žijí pouze na stromech jménem Alfera. Dřevo těchto stromů se používá pro předměty, jež se využívají ve spojení s magií.
Tenhle ptáček je mým přítelem dnes mi nabídl, že mi poslouží namísto očí." Poté jejich rozhovor umlkl.
Vraceli se do Almardonova domu. Nedaril a čaroděj spolu tiše hovořili, ale dívka, kousek za nimi, šla mlčky. Udělala dobře, že se takhle rozhodla?
Hlavou se jí mihly vzpomínky na tu noc. Otec, nesoucí ji v náručí, táhne za sebou matku, jež si rukama zakrývá obličej. Zanechal je venku a vběhl znovu do hořícího domu, aby zachránil cosi důležitého, ale už se nevrátil.
Přesunula myšlenky ještě hlouběji do minulosti. To jí bylo sotva pět. Seděli s otcem u stolu a on ji učil písmenka. Ukázal jí i jinou abecedu: "Tohle se budeš učit, až ti bude osm."
Jenže pak přišel požár a osmé narozeniny strávila Lin pouze s matkou v domku u hradební zdi.
Připomněla si otcovu usměvavou tvář, kolik si toho spolu užili a do očí jí vhrkly slzy. Zlostně zamrkala, aby je zahnala. Ne, nesmí se tomu podvolit. Tenkrát hodně plakala a ptala se maminky, kde je tatínek. Ale už to překonala. Uzamkla ten smutek hluboko v sobě. Už jej nenechá ji znovu ovládnout. Teď bude mít jiné starosti, než se utápět ve smutku a navíc to ničemu nepomůže. Jediné, co může pro otce ještě udělat, je pořádně zesílit a pak ztrestat ty, kteří zavinili jeho smrt a koneckonců i to, že je maminka slepá.
Ale rozhodla se opravdu správně? Jde přímo do jejich doupěte! Pak však vzpomněla na plamen, co teď uvnitř ní hoří. Ano, udělala dobře!
Vykročila rázněji. Půjde tam a bude se dokonale ovládat. Nepustí si nikoho k tělu a bude pilně studovat. A zjistí, kdo tak uškodil její rodině.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama