Kapitola 5

8. dubna 2012 v 15:54
Pak, jakoby vedením ruky osudu, padl jí pohled na jeden z domů. Krásou nijak nevynikal nad ostatními. Spíše naopak. Vypadal, že má svá nejlepší léta za sebou. Ale v jeho oknech stály květináče s nádhernými modrými a žlutými květy. Jakási žena se právě vykláněla z okna v prvním patře a zalévala jednu z těch rostlin. Jak se skláněla ke květině, dlouhé bílé vlasy jí zakrývaly tvář, takže jí Vinae neviděla do obličeje, ale něžnost, s jakou žena zacházela s rostlinkou, ji přesvědčila o tom, že ta žena musí mít dobré srdce. Dívka se rozhodla. Přistoupila k tmavým, vysokým dveřím a zaklepala na ně. Nic se neozvalo.
Přemýšlela. Má zavolat na ženu v okně? Přece jenom, chtít po někom, aby k sobě do domu pustil uprchlou otrokyni a ještě takovou, která ukradla panovníkovi cenného tvora. Zaváhala, možná by se měla zkusit ukrýt někde jinde. Otočila se od dveří. Tu však zlatý dráček vzlétl a k jejímu zděšení vylétl přímo k ženě. Pak ze sebe vydal krátké zacvrlikání. Žena překvapeně zvedla hlavu. Džbánek, ze kterého zalévala květiny, jí vyklouzl z rukou a dopadnuvše na dlažbu ulice kousek od Vinae, rozletěl se na kousky.
Nevěřícně zírala na dráčka, poté rychle pohlédla dolů. Dráček znovu zacvrlikal. Žena mu cosi řekla, co dívka nepochytila. Pak zmizela v místnosti, dráček vletěl dovnitř a okno se zavřelo. Vinae se zděsila. Proč tam vletěl? Jak ho dostane ven? Konečně, co je mu po něm. Jenže od chvíle, co jí usedl na rameno, cítila za něj jakousi zodpovědnost. Začala si prohlížet dům, kudy by se do něj šlo dostat. Vtom se domovní dveře rozletěly a žena stanula na jejich prahu. Než se Vinae nadála, popadla ji žena za paži a vtáhla dovnitř. Pak rychle zavřela dveře. Byly v poměrně velké hale. Protější okno bylo z jakéhosi průzračného materiálu a skrz něj bylo vidět velkou zahradu. Před oknem stál nízký stolek s křesílky. Žena pokynula Vinae, aby si sedla a sama se do jednoho z nich usadila. Dlouhé rovné, čistě bílé vlasy se kolem ní rozprostřely, takže to vypadalo, jako by byla zahalená v bělostném šátku. Zlatý dráček, který se do té doby motal kolem ní, vyhoupl se do jednoho z křesel a stočil se, pouze hlavička vše stále bystře pozorovala jasnýma zelenýma očkama. Vinae se zděsila, což když se žena naštve a vyhodí je odsud. Ta ale nevypadala, že by jí to nějak vadilo. Zadívala se na ni: "Takže, proč jsi zaklepala na dveře mého domu, zlatovlasá dívko?"
"Potřebuji pomoc. Hledají mne jako uprchlou otrokyni a toho dráčka hledají taky, i když nevím, k čemu ho chtěli."
"Dračici," skočila jí do řeči žena, " je to dračice."
"Cože?" vylétlo z Vinae překvapeně. "Totiž jak-jak to víte?" vypravila se sebe
"Dá se to poznat podle tmavých stínů nad očima a taky má jemnější stavbu těla. Ale nemělo by tě spíš než tohle zajímat, jestli vás tu ukryji?"
"A uděláte to?" Vinae byla zmatená. Tahle žena byla tak zvláštní. Nejenže nijak nežasla nad dráčkem, teda dračicí, pokud mluvila pravdu, ani ji nevystrčila ven z domu, sotvaže se dozvěděla, že je dívka uprchlá otrokyně. Vinae se dokonce zdálo, že si z ní žena utahuje.
"Ano, udělám. Ale musíš mi slíbit, že nebudete chodit dozadu do zahrady k tomu kopečku. "
"To vám klidně slíbím," odpověděla Vinae, překvapená, že je to tak jednoduché.
"A ještě jednu věc, chci, abys mi důvěřovala. Vím, že je těžké důvěřovat někomu, koho si sotva poznala, ale je to důležité."
"Dobře."
"V tom případě bych chtěla znát své jméno, a jak se stalo, že máš zlaté vlasy."
Dívka zaváhala. Slíbila, že té ženě bude důvěřovat, avšak má to opravdu udělat. Ale musí, řekla, že to udělá. A navíc, proč by to nemohla říct. Proč by jí mělo uškodit, kdyby to někdo zjistil.
" Jmenuju se Vinae. S těmi vlasy je to dost zvláštní. Začal se mi před nedávnem," chvíli počítala," vlastně před 17 dny zdát sen a každou noc se vrací. A ráno potom mi přibude zlatý pramínek."
Žena vypadala vzrušeně: "A o čem byl ten sen?"
"Vždy jsem byla v královském paláci a šla jsem do jedné komnaty, kde ležel takový divný kámen. Jsem z vesnice, byla jsem vzata jako otrokyně a předevčírem jsem byla přivedena do města. Kvůli svým vlasům jsem byla vzata do paláce a tam jsem zjistila, kde vlastně se odehrává můj sen. Dnes ráno jsem se vydala podle snu a našla jsem tu komnatu. Byl tam u toho korunní princ s nějakým mužem a čarodějem. Ten čaroděj něco dělal a pak se vylíhlo to dráče a vyletělo přímo na mě a já se bála, co mi udělají, tak jsem začala utíkat a teď jsem tu," Lin to vše ze sebe vysypala a pak si teprve uvědomila, kolik toho řekla. Ale už se prostě potřebovala někomu svěřit.
Žena během toho napjatě poslouchala, když dívka mluvila o čaroději, skousla si ret, ale jinak na sobě nedala mnoho znát. Jakmile dívka domluvila, pravila: "Ty sny, to bylo volání o pomoc. Dračice tě k sobě volala. Ale pokud tam byl čaroděj a princ, je to vážné," spatřila obavy v dívčině tváři, "neboj, nechám vás tady, ale budete muset co nejdřív odejít z města. Jak vypadal ten čaroděj?"
"Měl prošedivělé, celkem světlé vlasy, nezvykle bledou pleť, ale hlavně z něj vyzařovala jakási síla."
"Ano, to je téměř jistě on, sám velký králův mág, Gerezon. Teď půjde do tuhého, pokud u toho byl on, je to tak důležité, že budou schopni prohledat celé město."
Pak na chvíli zmlkla a hleděla nepřítomně z okna. Lin nevěděla co dělat, ale pak se odvážila narušit ticho: "Chtěla jsem se zeptat, totiž, říkala jste, že mě dračice volala, ale jak to dokázala a proč zrovna mne?"
Žena sebou při zvuku jejího hlasu trhla a chvíli vypadla mírně zmatená, pak se však vzpamatovala a odpověděla jí: " Proč zrovna tebe, to nevím, ale jak, to ti říct můžu. Daleko odsud je říše, kde nejsou hlavními obyvateli lidé, ale draci. Ti draci jsou obdařeni rozumem a vládnou mocné magií. A odtud pochází i tato dračice," kývla hlavou směrem ke zlatému tvorečku, "Takže i když byla ještě ve vejci, dokázala ti poslat sen. Zlaté vlasy tedy budou nejspíše vedlejším účinkem. Teď pojď, ukážu ti, kde můžeš bydlet, dokud tu budeš." Vstaly, zlatá dračice se pružně protáhla, seskočila z křesla a vydala se za nimi.
Pokoj, do kterého je žena zavedla, byl zařízen s jednoduchou elegancí. Nebylo tu mnoho nábytku, postel, nízký stolek a u polštáře na sezení, skříň. Jedinou ozdobou pokoje byly nádherné květiny v okně.
"K oknům nechoď, někdo by tě mohl spatřit. Pokud bys chtěla na čerstvý vzduch, můžeš jít na zahradu. Já teď musím něco zařídit, ale chovej se zde jako doma. A ještě něco, kdybys tu potkala mladého muže, můžeš mu říct, kdybys něco potřebovala. Je to můj sluha," a s těmi slovy žena Vinae opustila.
Vinae osaměla. Usedla na postel a chvíli přemýšlela, co dělat. Snad ji ta žena nešla udat. Udělala dobře, když jí věřila? Stejně nemá jinou možnost, kam by mohla jít.
Vzpomněla si, že byla řeč o zahradě. Stýskalo se jí po přírodě. Sešla dolů po schodech a po chvíli hledání nalezla dveře, kterými vešla do zahrady.
Jen tak se procházela a užíval si přírody, měkké trávy pod nohama a svěží zeleně stromů. Zahrada byla obehnána vysokou zdí, takže se nemusela bát toho, že by ji někdo viděl. Zlatá dračice vylétla na mohutnou, pokroucenou větev a spokojeně se tam uvelebila. Slunce ji hřálo a ona v jeho svitu přímo zářila.
Dívka se usadila kousek od ní na kámen a zamyšleně na ni hleděla. "Proč jsi mi posílala ty sny, proč ses ke mně přidala? A co zdejší paní, jak to, že toho ví tolik o dracích? Co je zač?" ani si neuvědomila, že to říká nahlas, dokud za sebou nezaslechla kroky. Otočila se. Směrem k ní přicházel asi 22-letý mladík, v ruce nesl zahradnické náčiní a pískal si. Když došel až k ní, krátce kývl hlavou na pozdrav, ale nezastavil. Pokračoval dál do zadní části zahrady. Vinae se zvedla a se zvědavostí ho následovala. Zastavil se až u nízkého kopečku téměř u zdi, na samém konci zahrady. Tenhle kopeček byl jedinou vyvýšeninou v zahradě a dívka si vzpomněla, že jí bylo řečeno, aby na něj nechodila.
Mladík začal uhrabovat vysypané kamínky kolem pahrbku a u něj ležící záhony, i když Vinae připadalo, že už takhle vypadá dokonale. Chvíli jen tak stála a dívala se, jak pracuje. Naprosto ji ignoroval. Nakonec jí to nedalo, řekla si, že musí nějak začít rozhovor a tak se zeptala, zda nechce s něčím pomoci.
Mladík jen zavrtěl hlavou a pokračoval ve své práci. Nakonec Vinae neodolala a zeptala se přímo na otázku, která ji vrtala hlavou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama