Kapitola 6

12. dubna 2012 v 19:50
Mladík se na ni upřeně zahleděl. Jeho oči byly vážné. Promluvil tichým, smutným hlasem: "Když tě to tolik zajímalo, proč si se nezeptala paní, když ti říkala, abys naň nevstupovala? Ale neříkala, že bys to neměla vědět a tak ti to povím. Pod tím kopečkem leží to, co bylo paní nejcennější. Je zde pohřeben její manžel. Zažil jsem ho jen krátce, ale za tu dobu jsem zjistil, jak hluboce ho paní milovala.
Byl pro ni vším, po jeho smrti přestala téměř opouštět dům. Z úcty k ní se starám o jeho hrob, jak nejlépe dovedu. Často sem přichází a vzpomíná. Avšak dnes jsem znovu spatřil v jejích očích záblesk života, ale i slzy. Jak si to dokázala?"
"Nevím, jen jsem ji poprosila o útočiště pro mě a tuhle dračici. Ona mne překvapila taky. Vypadá to, že ví o dracích mnohem více než já."
"Opravdu? Nic o tom nevím, ale paní není povinna o všem mi říkat. Ale mohl bych?" A pohlédl na dračici, která na ně během rozhovoru upírala svá zelená očka.
"Jestli ti to dovolí, tak klidně. Nejsem její majitel nebo tak něco. Má svobodnou vůli."
Mladík odložil motyčku, kterou držel a pomalu se přibližoval k dračici. Ta na něj upřela jasný pohled a nehýbala se. Když byl mladík téměř u ní, natáhl k ní opatrně ruku. Zlatý tvoreček krk a štíhlou tlamičkou se jí dotkl. Pak sebou mrskl a vzletěl do vzduchu, vydavše krátké zacvrlikání. Vinae by mohla přísahat, že to byl smích. Pak malá dračice přilétla k Vinae a usadila se jí na rameni. Dívce se pod její tíhou trochu podlomila kolena, ale ustála to.
"Zjevně to nepůjde," řekl mladík s úsměvem, i když trochu zklamaně.
" Neber si to osobně, jsi jí sympatický, ale nechce, aby se jí někdo dotýkal," Vinae byla sama překvapená, jak to vlastně ví, ale byla si jistá, že to tak je.
"Vážně?" mladík se usmál, " a jak se vlastně jmenuje?"
"To nevím, ještě mi to neřekla," Vinae se také usmála.
"A ty?"
"Vinae"
"Já jsem Fear. Rád tě poznávám."

Seděli na trávě v zahradě a povídali si. Zlatá dračice jim ležela u nohou. Vinae se cítila s Fearem příjemně. Byl jiný, než chlapci u nich ve vesnici. Ti byli obhroublí a starali se hlavně o to, jak přežít. Ne, že by jim to měla příliš za zlé. Poměry v zemi nebyly nějak zvlášť dobré a tak se každý o sebe musel umět postarat. Ale bylo příjemné mít vedle sebe někoho chytrého. Z jeho řeči bylo možno poznat, že toho ví více než ona, ale nijak se nad ní nepovyšoval.
Pak přišla řeč na to, jak se Vinae dostala do situace, ve které se nachází. Neměla problém s tím mu vše říct. Pozorně ji poslouchal, ale jak mluvila, postupně zvážněl. Když domluvila, odvrátil tvář a všimla si, že má ruce zaťaté v pěst.
Dotkla se ho něčím? Vinae se začala bát. Získala nového přítele a teď ho ztratí kvůli něčemu, co řekla, ale vlastně neví co.
"Feare?"
Ticho, mladík nereagoval.
"Feare, stalo se něco? Řekla jsem něco špatně? Jestli ano, moc se omlouvám, já nechtěla."
S obavami hleděla na jeho záda. Co udělá? Náhle se k ní otočil: "Za nic nemůžeš. Jen jsem si na něco vzpomněl. Odpusť, že jsem tě vystrašil. Už je to pryč."
Dívka na něj pohlédla. Na co si asi vzpomněl? Ráda by mu pomohla, třeba jen tím, že ho vyslechne. Už se chystala, že se zeptá, když zlatá dračice zvedla hlavu a mladík se zahleděl směrem k domu. Vinae tam pohlédla a spatřila paní, jak jí kyne.
Fear vyskočil: "Paní s tebou chce mluvit a já mám ještě práci, takže mne omluv. Rád jsem s tebou mluvil," a zmizel s takovou rychlostí, že dívka jasně poznala, jak moc chtěl být sám. Trochu ji to zarazilo. Muselo to být tím, nač si vzpomněl. Ale ona za to přece nemohla, nevěděla o něm nic, tak jak by mohla vědět, o čem nemá mluvit. Došla k ženě.
Ta se na ni upřeně zadívala, jakoby věděla o všem, co se v zahradě událo. Vcházeli do domu, když se dívka prudce zastavila a polekaně se otočila. Dračice za ní nešla. Ležela na trávě, zlatě se třpytila, ale nejevila známky toho, že by se chtěla zvednout. Vinae nevadilo, že tam leží, ale cítila se bez její přítomnosti jaksi nesvá. Bylo to i tím, že přece jenom se k ní dračice přidala a dívka se za ni cítila odpovědná, ale jen tím to nebylo.
Žena se však usmála a pravila: "Neboj se o ni. Až bude chtít, přijde. Kdyby se rozhodla tě opustit, dala by ti to nějak najevo. Ale i tak, dokáže se o sebe postarat. Pojď, musíme toho hodně projednat a také se naobědvat. Jistě máš hlad."
To tedy měla. Dosud si neuvědomila jaký. Poobědvali v útulném pokoji a Vinae si byla jistá, že lepší jídlo nikdy nejedla. Potom se pohodlně usadili a pomalu se rozhovořili.
Dozvěděla se, že se žena jmenuje Nirke. Vyprávěla jí mnoho o poměrech v zemi, jak se dostat do říše draků a o dracích celkově. Jak se dají od sebe poznat draci a dračice, členové královského rodu, šlechty i obyčejní draci. Také jí řekla, jak je velký králův mág nebezpečný a radila jí, jak se skrývat, když tě někdo pronásleduje. Vinae žasla, kolik toho Nirke ví a připadalo jí, že jí to neříká jen tak. Jakoby jí žena připravovala na to, co se má stát v budoucnosti. Dozvěděla se i to, jak to, že má tak zvláštní otrocké znamení. Normální značkou byla jen květina. Žena jí vysvětlila, že tím, že je spojena s dračicí, magie dračice bojovala proti magii značky. Protože však je zatím magie dračice slabá, nedokázala jí úplně před označením ochránit. Ale nedozvěděla se, odkud toho Nirke tolik ví.
Když pak večer dívka uléhala ke spánku, hlavu měla zahlcenou informacemi. Připadalo jí, že si téměř nic nepomatuje. Ale to co jí Nirke řekla, bylo v její paměti, ačkoliv si to neuvědomovala.

Ta noc byla po dlouhé době bezesná. Alespoň si dívka, když se ráno probudila, žádný sen nepamatovala. Také žádný zlatý pramínek nepřibyl. Bylo to logické, dračice už byla vysvobozena. Vinae nevěděla, jestli má radost nebo je jí to líto. Nějak už si na ty sny a přibývající zlato zvykla.
Ale pohodila hlavou a rozhodla se o tom nepřemýšlet.
Rozhlédla se po pokoji, ale zlaté dráče nikde neviděla, i když večer usínalo stočené u jejích nohou. Asi už vstalo a šlo prozkoumávat dům.
Vinae si spletla vlasy do copu a vydala se dolů, zda by nesehnala něco k snídani. Když vešla do salónku, užasla. U stolu zde sedělo to nejkrásnější děvčátko, jaké kdy dosud spatřila. Zaručeně bylo z jiného národa. Kolem bělostné tvářičky se jí vlnily zlaté vlásky. Otočila se na Vinae a podívala se na ni velkýma zelenýma očima, lehce zešikmenýma a zastíněnýma dlouhými řasami. Mohlo jí být tak šest a byla neuvěřitelně roztomilá. Ale když se člověk díval do jejích očí déle, spatřil v nich něco, co jakoby tam nepatřilo. Její pohled naznačoval větší vyspělost, než u normálních dětí jejího věku. Vinae chvíli jen tak zaraženě stála. Nirke se nezmiňovala o tom, že by s ní žila nějaká holčička.
"Nepůjdeš se nasnídat, nebo tam chceš dál stát a zírat na mě?" usmála se na ni dívenka. Její hlas byl jemný a zvonivý.
Vinae se začervenala a přisedla si ke stolu. Pustila se do jídla, ale stále po očku pozorovala holčičku. Po chvíli tichého jídla se k nim přidala Nirke. Chvíli tak znovu pokračovaly v jídle za ticha, pak se Vinae otočila na ženu: "Neříkala jste, že zde s vámi žije holčička. To je vaše dcera nebo jiná příbuzná?"
Nirke s úsměvem zavrtěla hlavou: Vždyť ji přece znáš."
"Já? A znát ji? V životě jsem ji neviděla!"
"Ale ano, včera si ji zachránila z královského paláce."
"Cože? Já zachránila dračici, ne nějakou malou holku!" Vinae odstrčila židli od stolu a vyskočila. Zmateně se dívala na Nirke. Co to plácá za nesmysly! Pak jí něco napadlo: "Počkat,ne-e, to nemůžete myslet vážně, ona, ona že je, jak?" pomalu couvala ke stěně, "děláte si legraci, že ano?"
Nirke se na ni zadívala a v jejích očích nebylo po humoru ani stopy: " Jestli tím myslíš to, že tahle dívka je dračicí, kterou si včera vysvobodila, tak to je pravda."
"Ale, ale, jak je to možné?"
"Jak už jsem ti včera řekla, draci vládnou mocné magii. A jednou z jejich schopností je i přijmout lidskou podobu."
"Ne, to, to, není možné. Vy si vymýšlíte!" Vinaeina mysl to odmítala přijmout. To přece není možné, aby se drak přeměnil na člověka.
Tu promluvila dívenka: "Vím, že je tomu těžké uvěřit. Ukážu ti to tedy názorně." Pak se začala měnit. Bylo to tak rychlé, že to nestíhala sledovat. V jednom okamžiku tu byla roztomilá holčička, a ve druhém zlatá dračice. Teď však byla o pořádný kus větší než předchozího dne.
Vinae teď stála těsně u stěny. Už nedokázala nic namítat. Byla úplně, ale úplně zmatená. Bylo toho na ni moc. Vyrůstala v obyčejné malé vesnici a nebyla zvyklá ani na divy bohatství, natož nadpřirozena. Jen tam stála, lapajíce po dechu, zády opřená o zeď. Nevěřila vlastním očím. Zamrkala, ale dračice zde byla pořád. Pak se proměnila zpět na holčičku a chtěla něco říci, ale Vinae už to neslyšela. Proběhla pokojem a vyběhla do zahrady. Vyhoupla se do koruny nejbližšího stromu s dostatečně hustou korunou a ukryla se v jeho větvích. Chtěla být sama. Musela přemýšlet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishelle* Mishelle* | Web | 12. dubna 2012 v 19:53 | Reagovat

Dáš mi prosím hlas v soutěži ? Jsem tam jako Mishelle*

http://karinka28.blog.cz/1204/1-kolo-souteze-nejlepsi-blog

Jako poděkování si ke mně na blog napiš komentář a tvůj blog bude mít u mně reklamu v určitém článku :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama