Kapitola 7

14. dubna 2012 v 17:20
Čas ubíhal. Jednou ke stromu přišla Nirke, párkrát holčička, která byla zlatou dračicí, ale jinak ji nechali na pokoji. Vinae se pomalu uklidňovala a začalo ji to dokonce zajímat. Jako malá milovala pohádky a snívala o zakletých princeznách a mocných kouzlech. Tak co, může být ráda, že magie existuje. I když, zrovna takhle si to nepředstavovala. Pohupování větví v mírném vánku jí tišilo rozbouřené myšlenky, až už byla téměř v pořádku. Během svého rozjímání spatřila několikrát Feara, ale on si jí buď nevšiml, nebo se s ní nechtěl vidět.
Zauvažovala o tom, že by za ním došla a zeptala se ho, co mu vadí, ale nedokázala si dodat dostatek odvahy.
Už se chystala, že sleze a vrátí se do domu, když spatřila, jak Nirke s dračicí v lidské podobě vyběhly ven a běží k ní. Nirke nesla velký ranec. Dívka mrštně seskočila dolů z větve, na které seděla, a čekala, až k ní doběhnou. Holčička k ní doběhla jako první. Zadívala se na ni zelenýma očima s úzkými, dračími zorničkami a Vinae v nich spatřila strach.
V tu chvíli dorazila Nirke: "Nevím, jak si se rozhodla, ale teď na to není čas. Našli vás! Někdo viděl, jak sem vcházíte a protože na vás byla vyhlášena odměna, neváhal s tím říct to vojákům. Zjistila jsem to teď, když jsem šla pro něco na trh. Jsou mi v patách, musíte okamžitě pryč! Jestli se nechceš znovu stát otrokyní, musíš zapomenout na jakékoli předsudky. Jinak už to nepůjde. Obklíčili dům. Pojďte!"
Rozběhla se znovu a zastavila až na koci zahrady. Kromě kopečku zde nebyla jediná vyvýšenina ani strom. Nirke odhodila ranec a na chvíli strnula. Pak tu náhle stála bělostná dračice.
"Cože, Nirke taky?!"
Holčička se k ní otočila: "Teď není čas na hádky. Vezmi ten ranec, já ho neunesu a nasedni."
Vinae odevzdaně poslechla. Připadala si, že se ocitla někde úplně mimo realitu. Vyhoupla se na hřbet dračice a natáhla ruku, aby pomohla nahoru i dívence. Bílá dračice otočila hlavu a sledovala je, dokud se dobře neusadily v prohlubni za krkem a nepřitáhly k sobě i ranec. Potom natáhla krk dopředu a spěšně se odrazila. Roztáhla stříbřitě bílá křídla, zabrala jimi a náhle se ocitly ve vzduchu. Tu spatřila Vinae kousek od nich v zahradě Feara. Nemohla si pomoci, aby na něj nezavolala: "Nepůjdeš s námi?"
Otočil se a tváří se mu mihl podivný výraz: "Promiň, ale nemůžu. Mám tady ve městě ještě něco k vyřízení."
Pak se otočil a rozběhl pryč. Nirke znovu mávla křídly. Už byly ve slušné výšce. Do zahrady vběhli vojáci. V jejich čele běžel princ. Jeden z vojáků vykřikl. Vzhlédli a uviděli dračici. Tu Vinae zahlédla, že mezi vojáky stojí i muž, o kterém jí Nirke řekla, že je královským mágem. Pozvedl ruku, v níž třímal jakousi hůl a pak od něj k dračici vystřelil tenký paprsek.
"Nirke, pozor!" vykřikla dívka.
Dračice prudce máchla křídly, aby se kouzlu vyhnula. Podařilo se, avšak kouzlo se nad nimi rozprsklo a vytvořilo jakousi síť, která dopadla přímo na dračici a obě dívky. Stáhlo jí to křídla k tělu a ona padala k zemi, neschopna letu. Pak však zařvala, Vinae takový zvuk v životě neslyšela, a kolem těla se jí rozlila bílá, lehce namodralá záře a ta pohltila předchozí kouzlo. Dračice znovu vzlétla k obloze. Dívky zajásaly, ale předčasně. Rychle, tak, že by to dívka obdivovala, kdyby to nebyl jejich nepřítel a nebyla to takováhle situace, vypustil mág další kouzlo. A tentokrát, přestože se o to snažila, se dračici nepodařilo vyhnout. Vinae nevěděla, kam přesně magie Nirke zasáhla, ale slyšela její bolestný výkřik. Dračice se ve vzduchu na chvíli zakymácela, pak však sebrala síly a rychle vystřelila do výše. Mávala křídly jako zběsilá. Najednou letěly nad městem a dům ani zahrada s vojáky už nebyly vidět. Odtud shora bylo dobře vidět celé město a Vinae žasla, jak je obrovské. Viděla přepychové domy i chudé domky. Uprostřed všeho se tyčil palác. Svítil svými býlími věžemi, ale dívce připadal jako nestvůra, která ji chce uchvátit. Probrala se ze zamyšlení a uslyšela holčičku sedící před ní, jak mluví k Nirke: "Bolí to moc? Kam tě trefil?"
Bílá dračice ze sebe vydala jakési krátké zamručení. Letěla stále stejně a nebylo na ní znát žádné zranění, ale když se Vinae podívala pozorněji, všimla si stříbřité šmouhy na jejím boku.
Letěly směrem k severovýchodu a již byly téměř za městem. Pak dračice v letu zakolísala. Nebylo to hodně, ale stačilo to k pochopení toho, že na ni začíná doléhat zranění. Po chvíli začal její let být jakýsi těžkopádný. To už přelétly poslední část městského opevnění. Nirke usilovně mávala křídly, ale bylo vidět, že ji to stojí mnoho sil. Před nimi se vinula od východu k západu lesklá čára řeky Terbor a za ní se táhl les. Přes úsilí dračice postupně klesaly. Dívenka - dračice zatínala pěsti a oči měla podezřele vlhké.
Z posledních sil přeletěla Nirke přes řeku a těžce dosedla do trávy na jejím břehu. Dívky rychle seskočily z jejího hřbetu a rozběhly se k její hlavě. Dračice se trochu nadzvedla a tu spatřily stříbrnou stužku, vinoucí se po její hrudi od velké rány. Okraje zranění byly sežehnuté a zprostředka prýštila stříbrná krev, která se zasyčením dopadala na trávu a vytvářela kaluž. Mladší z dívek přiskočila k dračí hlavě, objala ji a bez rozpaků se rozplakala. Vinae rozpačitě přešlápla z nohy na nohu, nevěda, co má dělat. Pak vyhrkla: "Co můžeme dělat! Jak ti můžem pomoct?!"
Dračice se na ni podívala a pak se proměnila na ženu. Promluvila a její hlas byl tichý, ale rozhodný: "Mne už nezachráníte. Musíte putovat dál na severovýchod. Vinae, ty máš více zkušeností. Musíš se postarat, aby vás nechytli. Jděte, dokud nedojdete do Dračího království. Dávejte si pozor na Gerezona. V jeho žilách koluje krev s příměsí krve dračí. Proto je jeho magie nesmírně silná. Budou vás pronásledovat. Nikomu nevěřte a hlavně se nevracejte do tvé rodné vesnice," hlas se jí zachvěl, když pohlédla na Vinae. Pak její oči, v nichž se zračila bolest, spočinuly na plačící dívence: "Zarré, musíš být silná. Věř té, jež sis vybrala skrze sny. Ale teď si pospěš, moc času už mi nezbývá."
Sejmula z krku lahvičku, kterou měla jako přívěsek a podala jí ji: "Naber do téhle lahvičky mojí krev a dobře ji opatruj. Jestliže budeš zraněná, nemocná, či budeš potřebovat sílu, maličko se z ní napij. Ale šetři s ní, víckrát už asi něco takového nezískáš a pamatuj, že je určena jen pro tebe. Člověk z ní nesmí okusit a hlavně ji nesmí získat Gerezon. Uchovej můj odkaz a naplň své sny. Ctím tě, princezno rodem, dědičko stříbrné krve, paní nebeských výšin. Ať se vrátíš domů."
Dívce stékaly po tvářích slzy, když třesoucím se hláskem odpovídala: Též já tě ctím, vznešená rodem i krví, jež stříbřitě plane, paní ohně a nebes. Kéž tě tvá křídla odnesou do říše snů. Nikdy na tě nezapomenu."
Pak odvrátila svou tvář a roztřásla se tichými vzlyky.
Nirke na ni ještě chvíli láskyplně hleděla a poté promluvila k Vinae: "Je mi líto, že ti nemohu dát nic, ale má krev je pro tebe příliš nebezpečná a nic jiného nemám. Přesto ti patří můj dík za to, cos udělala pro mou princeznu. Prosím postarej se o ni i nadále. Přistup blíž, je tu jen jediné, co pro tebe můžu udělat," během řeči její hlas slábl. Vinae uposlechla a poklekla vedle ní. Z posledních sil zvedla žena ruku a dotkla se dívčina čela. Přitom pronesla: "Nerfie terlah Irestion Nergelthirde." Její oči na chvíli zaplály stříbrným světlem. Ta, jež byla nazvána Zarré, přestala plakat a sledovala to. Pak Nirke dopadla zpět do trávy. Její hlas už téměř nebylo slyšet: "Můj okamžik nadešel. Musím se proměnit do své pravé podoby. Až zemřu, musíte odtud rychle pryč. Kéž vás do vašich snů nese jemný vítr."
Pak se proměnila na bílou dračici. Chvíli ještě těžce dýchala, pak se její oči zavřely a údy povolily. V tu chvíli její tělo zmizelo v oslnivé bílé záři, která musela být vidět až ve městě. Pak prudký poryv větru rozehnal do všech stran bělostný, lesklý prach a vše pohaslo. Vinae chvíli stála, neschopna čehokoliv, pak si však vzpomněla na poslední slova Nirke. Popadla dívenku, která tu stála strnule jako socha, za ruku, zvedla ranec, a prchajíce, táhla ji za sebou.

Zastavili na malé lesní mýtince. Vinae se zdálo, že prchaly celou věčnost. Pak už dívenka začala příliš klopýtat o kořeny a i Vinae byla unavená. Usedla na vystouplý kořen a skryla hlavu v dlaních, ale cítila se úplně mimo. Uvědomila si, že během toho zběsilého útěku se nijak nesnažily skrýt své stopy. Pokud mají dobrého stopaře, lehko je budou sledovat. Pocítila zoufalství. Jak mají asi utéct cvičeným vojákům, když je jen prostá dívka z vesnice, která se v takovýhle věcech nevyzná, a dračí princezna jí nejspíš moc nepomůže. Je malá a navíc momentálně nevypadala schopná ničeho kromě zhroucení. Stála na místě, kde se zastavila a nepřítomně hleděla do trávy. Vinae se s povzdechem zvedla. Musí pokračovat. Nandala si zpět na záda ranec, který předtím shodila ze zad a chytla tu ztrápenou, zlatovlasou osůbku za ruku: "Pojď, musíme jít, jinak nás chytí."
Výraz holčičky se nezměnil, ale uposlechla. Ponořily se do šera stromů. Vinae se snažila jít místy, kde to vypadalo, že zanechají nejméně stop, ale brzy byla příliš unavená. Dokázala jen jít, sama nevěda kam. Malá dračí princezna kráčela beze slova, smutně, vedle ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eriona Portraid Eriona Portraid | 16. dubna 2012 v 9:55 | Reagovat

paráda, dík za dadlší díl, doufám, že brzy bude další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama