Kapitola 9

9. dubna 2012 v 10:19
Lininy dny teď byly vyčerpávající. Od rána do večera ji zaměstnávalo čtení. Ne, že by to nebylo zajímavé, ale bylo toho tolik! Chvílemi měla pocit, že jí praskne hlava. Jedinými chvilkami oddechu pro ni byly doby jídla, které bylo tak vynikající, takové pochoutky Lin dříve neochutnala, a kdy se mohla bavit s matkou, která ji rozveselovala a povzbuzovala. Za Nedaril často přilétali ptáci a tak je společně krmily. Lin se od matky naučila, jak se chovat k ptákům, aby se nebáli přilétnout, usednout jí na ruku a neuletět při sebemenším pohybu.
Cvičili to na zahradě, kde žilo ptáků hodně. Lin si oblíbila malého šedého ptáčka. Nebyl nijak výrazně krásný ani nijak nevynikal svým zpěvem. Vlastě ho Lin za celou dobu zpívat neslyšela. I když se podle nepřesného překladu z ptačí řeči, jak své dceři řekla Nedaril, jmenoval Slunohlásek, nikdy nezpíval, jen zvonivě štěbetal. Zprvu byl plachý a trvalo mu ze všech ptáčků nejdéle, než se dal ochočit a usedl na Lininu nataženou ruku, poté však už přilétal beze strachu.
Almardona dívka vídávala je u oběda a poté na lekcích. První dva dny to bylo dobré. Čaroděj jí zadával všelijaká drobná cvičení, aby zjistil přesnou povahu jejího nadání. Lim se to líbilo. Moc v jejím nitru, která se probudila tehdy u srdce moudrosti, se jí rozlévala po celém těle a dodávala jí pocit síly. Problém byl v tom, že ji nedokázala usměrňovat. Někdy se moc projevila přespříliš a někdy příliš slabě. Almardon řekl, že nemohou pokračovat, dokud se nenaučí lépe kontrolovat.
A tak teď Lin seděla na zahradě a snažila se zklidnit myšlenky, které jí poletovaly jako neposední motýli. Dnešní odpoledne bylo horké. Linmaria byla zpocená, i když seděla ve stínu stromů. Cítila, jak jí pramínek potu stéká po zádech a rušilo ji to ze soustředění. Zatoužila po chladu. Představila si studené noci v jejich domku u hradeb, kdy dírami ve střeše vnikal dovnitř sníh a déšť. Tenkrát to nenáviděla, ale teď by takový chlad přivítala.
Náhle ucítila, jak jí rozehřátá tráva pod rukou chladne. Vzduch kolem ní zavířil, vlasy divoce zavlály.
A náhle tu byl vítr. Proháněl se divoce zahradou, rozechvěl staré stromy, jejich větve ohnul v divokých nárazech, množství jejich listů serval z větví a hnal je v divokých vírech. Lin cítila, jak jí moc divoce proudí žilami a byla tím opojena, i když zároveň trochu žasla, že to opravdu dělá ona. Cítila se mocně jako nikdy předtím, dokáže cokoliv! Vítr se obtočil kol ní a ona se teď vznášela s vlasy divoce vlajícími.
Pak se s praskotem ulomilo několik větví. Lin se vytrhla z omámení. Tohle je moc. Jestli bude pokračovat, zničí celou zahradu. Musí přestat!
Jenže magie se nepoddala tak snadno. Lákala ji, aby se jí zcela vydala. Volala a byla téměř neodolatelná. Vítr kolem ní divoce burácel a lomcoval se stromy, ale ona bojovala sama se sebou ve svém nitru. Zatínala pěsti. Konečně odolala a tlačila svou vůli kupředu. Vichr pozvolna ustával a ona se pomalu snesla k zemi. Byla vyčerpaná.
Klečela na trávě s hlavou svěšenou. Pak ji zvedla a zděsila se. Co to provedla!
Hlavičky květů svěšené, koruny stromů se servaným listím a některé s větvemi olámanými. Taková škoda! Snad neublížila žádnému ptáčkovi! A co tomu řekne Almardon! Hluboce se zastyděla. To všechno jenom kvůli její hloupé, sobecké touze se zchladit.
Pak spatřila čaroděje, jak k ní přichází od domu.
Vstala a pomalu, se sklopenou hlavou, mu šla naproti: "Odpusťte, já nechtěla, nějak, nějak se mi to vymklo z rukou."
"Okusila si, jak chutná moc magie. Je nebezpečná pro toho, jež ji používá bez moudrosti a sebeovládání. Ty ses naštěstí dokázala ovládnout, ale budeme na tom muset ještě zapracovat," ukázal na poničenou zahradu, "tady vidíš, co vzniká, když se kouzla používají ukvapeně. Často to mívá ještě horší následky. Kéž je ti dnešek ponaučením.
Řeknu zahradníkovi, ať se to pokusí dát trochu do pořádku.
A mimochodem, jak si pokročila se studiem?"
Lin byla Almardonovi vděčná, že přešel k jinému tématu a nic jí nevyčítal. Už takhle se za sebe styděla.
Strávili pak nějaký čas hovorem o tom, co čaroděj zadal dívce ke studiu. Ten večer se pak nemohla vůbec soustředit na čtení. Stále musela myslet na to, co se odpoledne stalo. Její útěchou bylo jen to, že za ní přiletěl Slunohlásek a tak se ujistila, že se mu nic nestalo.

Druhého dne po obědě jí Almardon oznámil, že dnes nebudou mít lekci, ale že ji vezme za někým, se kterým by chtěl, aby se seznámila. Dívka byla zvědavá, s kým ji to chce čaroděj seznámit.
Cílem jejich cesty byl dům z bílého, místy jemně namodralého kamene. Nebyl nijak nazdobený, ale dvůr i schody byly utvářeny tak zvláštně, že měl člověk pocit, jakoby stál na vodní hladině, lehce zčeřené větrem.
Lin stále ještě užasle přemítala, jestli je každý šlechtický dům tak krásný a jak to asi muselo být drahé, když vstoupili do domu, kde je uvítala vysoká žena s bělostnými vlasy složitě zapletenými, s jasnýma, nebesky modrýma očima a s úsměvem ve tváři: " Ráda tě vidím, Almardone. A ty musíš být Linmaria, Nedarilina dcera. Vítám tě, já jsem Niera."
Lin byla sympatická. Normálně moc nevěřila lidem, kteří se usmívali, ale úsměv téhle ženy vypadal upřímně. Nevypadala, že je z toho typu lidí, kteří by potřebovali být podlézavě milí. Tahle žena znala své schopnosti a nepotřebovala se nad ostatními povyšovat ani ponižovat.
Vyšli na zahradu. Byla úplně odlišná od té Almardonovy. Stromy s něžnými lístky na větvích splývajících až k zemi, záhony s droboučkými květy ve všelijakých odstínech modré a bílé, obklopující jezírka a fontány všelijakých tvarů a velikostí, umně vypracované sochy, cestičky z bílých kamínků, a to vše bylo dokonale upravené.
Tu je k Linmariině zděšení Almardon opustil, ospravedlnivše se tím, že musí ještě cosi zařídit.
Niera s pobavením sledovala dívčinu snahu o jeho zadržení, ale nijak do toho nezasahovala. Když odešel, usmála se na Lin: "Typický Almardon, vždy v nejlepším zmizí. Ale pojďme se dát do práce. Almardon mne požádal, zda bych s tebou nezkusila nějaká menší kouzla a nepromluvila s tebou o případném učňovství. Víš o tom něco?"
Lin zavrtěla hlavou, stále příliš nervózní z toho, že ji Almardon zanechal samotnou s ženou, kterou vidí poprvé v životě, byť sympatickou.
"Takže ti to vysvětlím," řekla žena," usedajíce na lavičku u fontány do tvaru květu, " jak víš, každý potomek čarodějů, pokud má alespoň nějakou magii, nastoupí v osmi letech do školy. V prvních 4 letech se žáci učí pouze běžné znalosti jako počítání, zeměpisu, znalosti rostlin, základy přežití v přírodě a lékařství a dalším.
Pátým rokem však ve škole začínají studovat první kouzla a tehdy je jim přidělen mistr, který jim pomáhá, s čím potřebují, radí jim, zaučuje je do tajů praktické magie, zkrátka je vede. Učeň je naproti tomu vázán vůči svému mistru naprostou poslušností. Rozumíš tomu?"
"Ano"
"V tvém případě je to trochu složitější, protože jsi sice ve věku, kdy bys měla dostat mistra, ale nemáš vědomosti, které bys získala, kdybys chodila do školy jako ostatní.
Navíc ještě rada musí projednat, zda tě na školu vůbec přijmout.
Ale když se tak stane, nabízím ti, na Almardonovu přímluvu, že bych byla tvým mistrem."
Lin to zaskočilo: " Ale proč, prosím, neurazte se, proč nemůže být mým mistrem Almardon? Nic proti vám, ale jeho znám přece jenom o trochu déle a o vás nevím vůbec nic."
"To je v pořádku. Almardon nemůže být tvým mistrem kvůli pravidlu, že chlapci mají vždy za mistra muže, zatímco dívky ženy. Je ti tak lepší. A to, že o mně nic nevíš, můžu ti o sobě říct víc.
Než nastoupíš do školy, zbývají ještě čtyři dny, takže si to můžeš rozmyslet a dne, kdy tam začneš chodit, mi řekneš svoje rozhodnutí. Vyhovuje ti to tak?
Lin přikývla.
Žena vstala, pokynula dívce, aby ji následovala a vydala se k snad největšímu z jezírek v zahradě: "Jedním z důvodů, proč Almardon požádal zrovna mne, je to, že má podobný druh nadání jako ty. To, které jsi zdědila po otci, o tom druhém mi Almardon řekl, že ho zatím nedokázal nijak blíže určit, ale tomu se budeme věnovat později."
Niera začala tiše šeptat jakýmsi jazykem, jehož slova, natož význam Lin nerozeznala, a jakoby vytancovávala nějaký zvláštní tanec. Před užaslou Lin se z jezírka vzepnula obrovská masa vody. Utvořila se do podoby blyštivého stromu, pak spatřila Lin dívku, kynoucí jí z vodní stěny. Rysy té dívky byly rozpité, ale Lin ji poznala. Byla to ona sama. Poté se před ní zjevil na chvíli nízký dům se sloupovím, na jediný moment tisíce třpytivých ornamentů a voda dopadla zpět do jezírka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama