5. kapitola

13. května 2012 v 17:16
"Cože tak brzy, děvenko?" Mily položila před Yae talíř s toasty, hrnek kakaa a sedla si
naproti ní.
"Copak jsi zapomněla, že dneska jedu do města?"
"Jemináčku, úplně mi to vypadlo. Musím zajít pro Johna, aby tě doprovázel."
"Ne, vždyť jsme se dohodli, že půjdu sama."
"Tak sis to nerozmyslela?" Mily si povzdechla a hned pro sebe dodala. "No
samozřejmě, že ne. Počkej chvíli, mám tam pro tebe připravení nějaké jídlo."
"Neříkala, jsi, že jsi na to zapomněla?"
Mily, už na odchodu, se zastavila a usmála se. "Za pokus to stálo."
"Měla by ses už konečně odnaučit tolik se o mně bát. Už je mi sedmnáct."
"Vždyť já vím, ale starým zvykům se těžko odvyká."
Yae si s díky přidala připravené jídlo do kabelky a ještě naposled zamávala starostlivé
kuchařce.
Ve městě si ze všeho nejdřív zašla do banky vybrat nějaké peníze, aby nemusela
pokaždé platit kreditní kartou. Slečna u přepážky si jí sice prohlížela trochu zvláštně když
uslyšela její jméno a uviděla kreditku, ale peníze jí vydala bez zvědavých otázek.
S plnou peněženkou a nabitá energií se pak Yae pustila do průzkumu města.
Nejdřív se jen potulovala ulicemi, pozorovala lidi a prohlížela si zboží ve výlohách.
Pak ji zaujalo jedno starožitnictví. Bylo umístěno v podloubí, a tak byla výloha ponořená do
stínu. To, co Yae zaujalo, byla velká zdobená lampa s červeným krytem, která byla umístěna
uprostřed výlohy a osvětlovala ji tajuplným, načervenalým světlem a lákala tak zákazníky
k prohlídce zboží s příslibem tajemna a dávno minulých věcí.
Yae přikročila blíž a začala si prohlížet zboží. Výloha byla úplně zaskládána od shora
až dolů množstvím nesourodých věcí. Dole byly různé části nábytku. Starodávné noční
stolky, vyřezávané truhličky a poličky. Na nich stály malované vázy, dýmky s porcelánovými
hlavičkami, brože z korálků a na jedné poličce stál dokonce stojan s katanou. Ze shora byly
zavěšené staré pušky a několik malovaných vějířů.
Yae si to všechno prohlížela a zaujal ji jeden náhrdelník, který byl vystaven na jedné
z mnoha poliček. Byl složený ze tří květů seřazených vedle sebe. Květy byly z nějakého
zlatohnědého kovu a barevných sklíček. Prostřední z květů byl největší a druhé dva menší
byly lehce stočené vzhůru, tak, že dohromady tvořily oblouček, zavěšený na tenkém řetízku
z drobných oček.
Yae se rozhodla, že se podívá dovnitř. Dveře tiše cinkly když je otevřela a dívce dýchl
do tváře vzduch vonící dřevem a prachem. Krámek byl osvětlen jemným žlutým světlem a
byl v něm klid a ticho. Yae se okolo sebe rozhlédla. Stěny i podlaha byly zastavěny dalšími
a dalšími skříňkami, poličkami, stojánky a hromadou různých dalších věcí. Na druhé straně
místnosti byl pult, za kterým seděla postarší žena a četla si knížku. Teď, když zaslechla cinkot
otvíraných dveří vzhlédla, a příjemně se na Yae usmála.
"Přejete si něco určitého?"
"Jen se dívám, děkuji."
"Tak to vás nebudu rušit. Kdybyste se na něco chtěla zeptat, stačí říct."
Yae kývla na souhlas a pak už se ponořila do odhalování všech překvapení, které
skrývaly rozličné skříňky a poličky.
"Prosím vás, co je tohle?"
Yae ukázala na malou, krásně malovanou skříňku s klíčkem. Na všech čtyřech stěnách
byla stejná krajina, zalesněné údolí s jezerem v popředí, ale pokaždé byla v jiném ročním
období. Kresba byla vytvořena do úžasných detailů. Na víčku byla nějaká divukrásná zahrada
plná květů a malých ptáčků.
"To je hrací skříňka. Tu mi prodal nějaký muž, který tvrdil, že je námořník, a že ji
přivezl ze svých cest do orientu. Otočte klíčkem a otevřete víčko."

Když to Yae udělala a otevřela víčko, rozezněla se obchodem krásná píseň. Chvíli tichá,
chvíli hlasitá, chvíli smutná, chvíli veselá, ale přesto překrásná.
Yae ji poslouchala a nevěděla, jestli se má smát, nebo plakat. Připomínala jí něco
dávného, co už zapomněla. Byl to zvláštní, ale ne nepříjemný pocit. Když hudba ztichla,
chtělo se Yae skříňku znovu natáhnout a poslouchat. Rozhodla se, že ji koupí.
"Vezmu si tuhle skříňku a ten šperk z kytiček, co máte ve výloze."
"Jistě, je to tenhle?"
"Ano, ten."
"Vybrala jste si krásný šperk. Ten jedna moje přítelkyně zdědila po své matce, ale
potřebovala peníze, a tak ho prodala mě."
Yae se usmála a rozhlédla po plném krámku. Zajímalo jí, jestli má usměvavá
prodavačka příběh ke každému kousku.
"Mohla bych se sem ještě někdy přijít podívat a vy byste mi příběhy o těch věcech, co tu
máte?"
"Ale jistě, já budu za společnost ráda."
Yae se usmála, zaplatila zboží a vydala se dál.
Prohlédla si nespočet obchodů, obchůdků, pochutnala si na zmrzlině u velké fontány se
sochami tančících dívek, prohlédla si vnitřek obrovské katedrály a naobědvala se na terase
malé restaurace s výhledem na řeku. S obnovenou energií se znovu vydala na průzkum.
Na konci dne byla uchozená, utahaná, ale spokojená. Ve městě se teď už alespoň
trochu orientovala, nebo spíš tušila, kde co je. Koupila si detailní plán města a pak jej dlouze
studovala, zatímco seděla v parku na lavičce a jedla svačinu od Mily.
Když se začalo stmívat, nastoupila do metra a s povzdechem se posadila.
Tašku měla těžkou, jak do ní během dne přidávala další a další věci. Na klín si opatrně
postavila nádobu s japonskou ptačí květinou, jejíž bělostné květy měly tvar ptáka v letu. Na
své stanici vystoupila spolu s několika dalšími lidmi, ale zatímco Yae zamířila ke své vila na
okraji města, ostatní se vydali na druhou stranu, kde stálo několik malých domků.
"Yae! To jsem ráda, že jsi konečně zpátky! Už jsem se o tebe začínala bát."
"Ahoj Mily, promiň měla jsi mi zavolat."
"Už jsem se na to chystala. Pojď, jestli máš hlad, tak jsi rovnou do jídelny, hned ti něco
donesu a ty mi pak povíš, jak ses celý den měla."
Yae si umyla ruce a za chvíli už seděla u stolu s plnou pusou chleba s máslem. Potom
strávila příjemnou hodinu vyprávěním všech svých zážitků a předváděním koupených věcí.
Když nakonec dozněla i písnička z hracího stojku, Yae se s Mily rozloučila a šla spát.
Usnula jakmile se dotkla hlavou polštáře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama