Kapitola 10

17. května 2012 v 19:44
Lin se neubránila výkřiku obdivu. Niera se usmála: " Jsem ráda, že se ti to líbilo. Ale hlavní je odhalit tvé nadání. Almardon mi říkal, že jsi po svém otci zdědila ovládání větru, ale že máš i své vlastní nadání. Dokážeš ho ovládnout?"
"To nevím. Příliš jsem to nezkoušela. Vždy, když chci použít magii, dostane se do popředí vítr. I když mi připadá, jakoby mé vlastní nadání větru pomáhalo.
Niera se natáhla ke keři rostoucímu vedle lavičky, utrhla z něj větvičku a podala ji dívce. Bylo na ní dosud nerozvinuté poupě.
"Zkus dokázat, že se tohle poupě rozvine."
Lin se naň zadívala. Ponořila se do svého nitra. Hned se jí nabízel vítr. Poznala to, protože obě nadání měla jakoby svou specifickou vůni a odstín.
Ale zahnala jej a nořila se hloub. Teď už ji to stálo nemalé úsilí. Prodírala se větrem a konečně ucítila svou pravou moc. Byla silnější, než vítr, bylo mocné, ale čekalo na její výzvu. Vítr se jí znovu nabídl, ale ona ho zatlačila zpět. Potom vyzvala to druhé. Váhavě uposlechlo, ale pak jakoby získalo odvahu, rychle ji začalo zaplavovat. Lin jej nahromadila v dlaních, ve kterých držela poupě a začala jej vypouštět ven. Oči zavřené, soustředila se jen na to, aby to dělala správně.
Náhle uslyšela Nieřin výkřik a prudce oči otevřela. Spatřila, že květ je sice z půlky rozvinutý, ale okraje jeho lístků doutnají.
Musí to uhasit! Vypustila svou moc silněji. Ale myslela přitom na to, aby oheň uhasl, ne na zahřátí květu a cítila, že se tok magie změnil.
Podívala se na poupě a pochopila, že to zase přehnala. Sice už nedoutnalo, zato bylo ztuhlé, a pokryté ledovou krustou.
"Je mi to líto. Nezvládla jsem to," podívala se omluvně na Nieru. Ta však nevypadala, že by byla nějak zklamaná. Naopak, v očích jí svítilo zaujetí. Ukázala na jezírko: "Zmraz ho!"
Dívka se pochybovačně zadívala na ni a pak na jezírko. Že se jí podařilo zmrazit květ, neznamená, že dokáže zmrazit i takhle velkou plochu! Ale uposlechla.
Poklekla u kraje vody a ponořila do ní ruce. Pak vypustila svou moc. Nejdříve se nic nedělo, ale pak se jí od rukou rychlostí blesku rozběhla síť bělostných vláken a hladina zamrzla tak rychle, že byla Lin sama ohromena. Kolem ní se utvořila ledová kra o poloměru kolem tří sáhů. Pocítila radost, ale také úbytek sil. Svět před očima se jí rozmazal a ona dopadla na led, ruce stále ztuhlé ve kře. Maga k ní přispěchala a jemně ji podepřela. Lin slyšela jako ze snu, jak k ní žena mluví: " Výborně. Ale musíš ještě jednou použít magii a uvolnit si ruce z ledu.
"Proč mne nenechá na pokoji, jsem tak unavená!" pomyslela si dívka. Oči se jí zavíraly a brada, kterou si při dopadu narazila, ji bolela. Avšak napnula síly a pokusila se o to, co jí bylo řečeno. Byla tak slabá. Ale tu jí pomohla její tvrdohlavost. Bojovala s únavou a snažila se přivolat svou moc. Kousek po kousku led povoloval. Poslední nápor síly. Pak se jí zatmělo před očima a ztratila vědomí.

Když se probrala, ležela na pohovce v prostorném pokoji. Přes sebe měla přehozenou přikrývku a kousek od ní stál prostřený stůl s vonícím jídlem.
Lin odhrnula přikrývku stranou a vstala. Život ji naučil neváhat, když měla příležitost k jídlu a navíc, pro koho jiného by to tu bylo přichystáno. Usedla ke stolu a pustila se do jídla. Už ho měla řádný kus v sobě (samotnou ji překvapilo, jaký má hlad), když se otevřely dveře a dovnitř vkročila Niera: "Takže už si se probrala. To, co jsi předvedla v zahradě, bylo dobré, ale budeme na tom muset ještě zapracovat. Ale pokud sis tím ujasnila, jaké je tvé nadání, posloužilo to svému účelu."
"Jo," Lin polkla sousto, "dokážu ovládat teplotu věcí kolem sebe."
"Užitečná schopnost. Pokud je dostatečně silná a budeš ji pilně cvičit, mohla by být jednou z nejlepších na ostrově."
Lin se pousmála. Vydrží. Už kvůli svému otci a také, chtěla ovládat magii. Byl to úžasný pocit.
Že jedna z nejlepších? Pak nebude problém otce pomstít.

Poté, co Lin pustila Nieřin dům, nevrátila se hned k Almardonovi. Celé dny byla zavřená v jeho domě, maximálně trávila čas na zahradě. Byla unavená z čtení knih a snahy zapamatovat si jejich obsah. Potřebovala pořádně na vzduch. A teď se naskytla skvělá příležitost. Chtěla prozkoumat tuhle čtvrť. Dokud ji sem Almardon nepřivedl, nikdy tuhle část města nenavštívila. Byla to čtvrť šlechty, čtvrť, kde sídlili mágové a ona tu neměla co pohledávat. Nepochybovala, že všechen majetek šlechty je chráněn magií. Slabší kouzla, která využívali obchodníci, se dala překonat, ale tohle byla úplně jiná úroveň.
Navíc se do čtvrti dalo vstoupit jen třemi branami. A i v těch se musel dotyčný prokázat důvodem, proč by měl být vpuštěn dovnitř. Podél hranic se zbytkem města se táhla zeď. Byla vysoká a chráněná magií.
Šlechta mohla ven i dovnitř, avšak prostí lidé ne.
Vyprávělo se, že dříve tomu tak nebylo. Čarodějové žili normálně ve všech čtvrtích. Často zastávali vysoké funkce díky svým schopnostem a těšili se všeobecné úctě, většinou se však nepovažovali za něco víc. I když, někdo takový se vždy našel.
Je pravda, že město řídila rada čarodějů o jedenácti členech a pouze jediný z nich byl člověk bez magických schopností, ale důležitější záležitosti se projednávaly na velkých shromážděních, kde byli shromážděni jak mágové, tak nemágové, a každý mohl vyjádřit svůj názor.
Pak však vznikla tajná organizace těch, kteří nebyli spokojení se současnou situací. Pomalu, ale jistě začali jednat. Nacházeli se mrtví mágové. Jejich kolegové se snažili vrahy, ale marně. Organizace měla mezi sebou dobré řečníky i vrahy, peníze jí také nechyběly a tak rostla.
Pak bouře vypukla naplno. Započala se tím, když začali vtrhávat do domů a vraždit mágy. Když pominul první moment překvapení, začalo se bojovat. Členů organizace bylo mnoho, ale čarodějové měli magii a bojovali o záchranu svých životů. Vzpoura byla potlačena, následky strašné. Domy vypálené, pobořené, dlažební kostky vytrhané, všude mrtvá těla. Čarodějové nastolili řád, ale co se událo, už se nedalo vrátit a oni již nedůvěřovali nikomu, jen sobě a i mezi nimi samými vypukávaly spory. Tu se stáhli do čtvrti na vršku města a kouzly vytvořili zeď, která dodnes oddělovala čtvrti.
Rada se zcela uzavřela pro lidi mez magie a čarodějové ovládli město pevnou rukou.
Dolní čtvrť se stala úkrytem sirotků a rodin bez domova, sídlem chudiny. Žili zde žebráci, zlodějíčci, lidé s pochybnou pověstí. Ti, kteří žili v bohatších částech města, se příliš neodvažovali do úzkých uliček Dolní čtvrti. Možná by pomohla snaha mágů, avšak ti se zavřeli za Zeď.
Situace se časem pomalu uvolňovala, avšak Dolní čtvrť zůstala zanedbaná a Zeď stále stála, jako připomínka vzpoury.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama