Kapitola 11

25. května 2012 v 5:30
Šlechtická čtvrť byla nazývána také Bílou kvůli bělostnému kameni, kterým byl tvořen povrch jejích ulic. Jak jimi Lin procházela, uvědomovala si, že Bílá čtvrť je přesným opakem čtvrti Dolní. V jejím předchozím bydlišti byly ulice špinavé, domy rozbité, namačkané na sobě, hrozící každou chvíli spadnutím. Zde byly velké, nádherné domy obklopené zahradami. Na každé ulici stály lucerny, o nichž se domnívala, že svítí za pomoci magie. Také zde chodilo méně lidí než jinde ve městě.
Potom narazila na další zvláštnost této čtvrti.
Došla na křižovatku a místo další ulice nebo domu se před ní rozprostřela zahrada. Na tom by nebylo nic divného, jenže tu chyběl plot.
Lin zaváhala, ale jen chvilinku. Krátká travička a bujné stromoví lákalo. Rozběhla se mezi kvetoucí keře. Před ní se mezi stromy zablýskla vodní hladina. Bylo to jezírko. Plavali na něm vodní ptáci a podél jeho břehů byly položeny opracované klády k sezení.
Lin se na chvíli zastavil a přemýšlela. Poté její pohled padl na statný strom s rozložitou korunou a tmavě zelenými listy. Doběhla k němu a vyšvihla se do jeho větví. Byly silné a působily pevně, takže se nebála vyšplhat výše.
Uvelebila se v jedné stromové rozsoše a pohlédla dolů. Měla úžasný výhled a přitom jí přišlo, že ji nikdo nemůže vidět. Husté listí ji skrylo před očima všech.
Větve se pomalu pohupovaly ve větru. Bylo to uklidňující. Po cestičkách, které vedly k jezírku a mezi stromy, občas někdo prošel. Někteří usedli na klády, jiní jen prošli. Čas ubíhal. Lin se nechtělo slézat. Bylo zde příjemně. Sluníčko hřálo, jemný vánek ji ovíval a bylo příjemné nemuset se po dnech strávených nad knihami na nic soustředit.
Pak spatřila, že se po cestičce k jezírku hrne tlupa dětí různého věku. Někteří běželi rozesmátí, jiní kráčeli pomalu. Všechny však byly upravené, čisté a kypící zdravím. Lin se vrátil pocit, jaký měla, když procházela městem. Ano, byly to šlechtické děti a jejich rodiče i oni ovládali magii. Ale stejně to bylo nespravedlivé. Proč měly tyhle děti žít v přepychu, když ty v Dolní čtvrti měly co dělat, aby přežili ze dne na den. Tihle měli všechno jisté. Nemuseli se starat o to, co budou jíst, kde budou spát, jak si zajistit dostatečně teplé místo na období Limaaru, kam nebude moci ledový vítr, déšť ani sníh.
Pocítila na ně vztek. Jak to mají v životě lehké.
Pak se však okřikla. Nikdo nemůže za to, jak se narodil. Ani za prostý, ale ani za urozený původ. A kromě toho, co se pohoršuje, když teď chce mezi nimi žít!
"Ale to je něco jiného," namítl hlásek v její hlavě, "ty to děláš pro pomstění svého otce."
Pak jsem ještě horší než oni. Ti jsou alespoň nevinní, kdežto já si dala za cíl pomstu a ta není rozhodně dobrá. Ale stejně to musí udělat. Její otec byl dobrý člověk a oni ho zabili. Musí být potrestáni.
Zahnala ty myšlenky a znovu se zájmem pohlédla na děti. Její pozornost upoutala jedna dívka, přibližně stejně stará.
Měla dlouhé světlé vlasy a Linmariu zaujal způsob jejich úpravy. Jak dívka přicházela blíž a blíž, uvědomila si Lin, že to, co považovala za ozdobnou síťku, jsou spletené vlasy. Jejich vrchní vrstva byla tak umně propletená a upevněná, že opravdu vytvářela jakýsi síťkovitý přehoz přes zbytek vlasů, které volně splývaly. Navíc měla ve vlasech upevněné rolničky, takže při každém kroku cinkala.
Šla pomaleji než ostatní, takže ji brzo předehnali. Když již téměř všichni odešli, sešla z cestičky a usedla opodál od ní pod strom. Shodou okolností to bylo nedaleko Linmariiny skrýše, takže na ni Lin dobře viděla.
Dívka vytáhla z brašny vedle sebe knihu a brzy již byla zcela ponořená do jejího světa. A tak si Lin všimla přicházejících dříve než neznámá.
Byli to čtyři kluci a nevypadali zrovna přátelsky. Lin se zaujetím sledovala, co se bude dít dál.
Když už byli jen pár roků od ní, dívka zvedla hlavu. V očích se jí zablýsklo poznáním. Pak se usmála: "Copak, minule vám to nestačilo?"
"Ty..." zasyčel jeden z chlapců. Vypadal, že se na ni každou chvíli vrhne.
"Klid, Sio," položil mu ruku na rameno chlapec, který byl zřejmě jejich vůdcem.
"Přišli jsme splatit dluh," obrátil se na dívku a pokročil blíže k ní.
"Takže chcete boj! To se vám docela divím, potom, jak jste dopadli minule," dívka vstala a odložila knihu.
Lin přemýšlela, jestli se jí to tak připadá anebo se opravdu vlasy té holky svíjejí jako hadi. Vypadal teď dost silně. Přesto, na to, že stála proti přesile, vypadala dost sebevědomě.
"Tak pojďte," vyzvala je.
"Myslíš si, si že zase rychle vyhraješ? Tak to se pleteš."
"Opravdu? Uvidíme. Myslím, že se pleteš spíš ty, když tě napadlo, že bys mě takhle mohl zastrašit, Merleme.
Vůdce chlapců se ušklíbl a hodil cosi po dívce, která lehce uhnula, vlasy za ní zavlály jako závoj. Avšak právě v nich se ta věc zachytila a rozprskla se. Unikla z ní jakási jasně červená kapalina, která se rychle rozšířila po celé délce dívčiných vlasů.
"Myslíš, že mě zastaví nějaká barva?" vykřikla posměšně dívka. Pak se však zarazila: "Co, co to..."
"Není to jen nějaká barva," v chlapcově hlase zaznělo potěšení nad úspěchem, "je to lepidlo. Teď si bezbranná a my tě můžeme potrestat."
Při těch slovech se zbytek party vrhl na dívku. Bránila se jako divoká kočka a několikrát je ze sebe setřásla. Nakonec jí však svázali ruce a přinutili ji pokleknout. Než se Lin stihla rozhodnout, zda by jí neměla pomoci, chytli kluci dívku a odtáhli ji ke břehu jezírka.
Teď byli tak blízko Lin, že by stačilo seskočit, udělat pár kroků a mohla se jich dotknout.
Partička donutila vstoupit dívku do vody. Pak ji přimáčkli pod hladinu. Když jí konečně dovolili se vynořit, prskala a lapala po dechu.
"Jsme ochotní tě pustit jen s malým trestem, pokud se pokorně omluvíš," pravil vůdce, který tomu všemu jen přihlížel.
Dívka naň pohrdavě pohlédla: "Nikdy se neomluvím! To, co jste dostali, dostali jste po právu."
Nevadí, alespoň uvidíš jednu mou novou specialitu. Zjistil jsem, že čtení přece jen k něčemu je. Našel jsem při něm velice užitečné kouzlo. Budeš mít tu čest, že budeš první, na kom ho vyzkouším."
Vůdce začal zvláštně mávat rukama, ale náhle strnul, neboť zpoza jeho zad se ozvalo rázné: "Dost!"

Lin už to nevydržela. Nedokázala už dál přihlížet, jak tu dívku trápí. Jak neohroženě se stavěla proti svým protivníkům, přestože jí vyhrožovali. Musela se jí zastat.
Seskočila ze stromu a vyřkla hlasitě: "Dost!"
V tu ránu se k ní všech pět tváří obrátilo a ona na chviličku zalitovala toho, co udělala. Ale opravdu jen na chviličku.
"Přestaňte! To se nestydíte, čtyři na jednu nevinnou holku?"
"Tak nevinou, jo?" zachechtal se jeden z chlapců, "kdybys věděla, za co všechno může!"
"A vůbec, co se do toho pleteš?" přidal se další.
Nikdy jsem tě tu neviděl, takže jsi nejspíš jedna ze sloužících. Tak jak to, že si dovoluješ nás přerušovat. Nebojíš se, že tě začarujem?"
"jestli neumí kouzlit, zbavíme se jí rychle. Sio, zařiď to, ať nás nezdržuje."
Lin zalila vlna hněvu. Nejdřív napadli na tu dívku a teď chtějí zaútočit i na ni. Že s ní bude lehká práce? Ona jim ukáže!
Šáhla do svého nitra a povolala svou moc. Vzduch kolem ní se náhle prudce ochladil. Vykročila směrem k chlapcům, zem pod ní pokryla jinovatka. Chlapci překvapeně couvli.
Lin se znovu nechala uchvátit nedávno nalezenou silou, zapomínajíce na Almardonovo varování. Cítila, že jí namrzají vlasy i oblečení. Zesílila chlad kolem party. Vůdce se o něco pokusil, zřejmě o nějaké kouzlo, ale třásl se zimou tak, že z toho nic nebylo.
Hoši chvíli bojovali s třeskutou zimou, avšak Lin ještě přitlačila. Nakonec to museli vzdát a prchli, ohlížejíce se na Lin nevěřícnými pohledy.
Linmaria se je nepokoušela zastavit. Byla ráda, že tak rychle zmizeli.
Dělali se jí mžitky před očima a byla ráda, že se udrží na nohou. Naštěstí nemusela předtím jít, jinak by si její slabosti všimli a tak lehce by se jich nezbavila. Hleděla za nimi, pak si uvědomila, že by měla raději pomoci té dívce.
Když se otočila, zjistila, že dívka už stojí za ní, z mokrých šatů jí kape voda, ruce stále spoutané.
Součástí Lininy zlodějské výbavy byl i malý ostrý nožík schovaný v rukávu, který nepřestala nosit ani teď, když bydlela u Alamardona.
Vytáhla jej: "Nastav mi ruce, ať můžu přeřezat ten provaz."
Dívka na chvíli zaváhala, pak to s nepříliš nadšeným výrazem udělala.
Linmaria se roztřesenými prsty pustila do přeřezávání pout. Cítila, jak ji dívka netrpělivě pozoruje. Konečně byl provaz téměř přeříznut. Neznámá za něj škubla a on se přetrhl.
Lin pohlédla na dívku před sebou: "Proč tě vlastně napadli?"
"O to se nemusíš zajímat!"
Lin překvapeně zamrkala. Tohle tedy rozhodně nečekala.
"A mohla bys mi teda říct alespoň svoje jméno? Abych věděla, koho jsem zachránila," na slovo "zachránila" vložila Lin obzvláštní důraz. Pomohla té dívce a ona je na ní místo poděkování protivná.
"Tivae, ale nemusela ses obtěžovat, zvládla bych to sama."
Linino obočí vyletělo vzhůru: "Opravdu? Moc to tak nevypadalo. V tom případě promiň, že jsem se obtěžovala. Vícekrát se to nestane."
"To je dobře! A teď mne omluv. Musím jít," dívka rázně odkráčela a zanechala rozzuřenou Lin stát na cestičce.
Pomohla té dívce, a čeho se dočkala? Místo poděkování jí tahle holka málem seřvala, jakoby zavinila všechno, co se jí stalo! Co si o sobě myslí!
Ale jak tak stála, pomalu se uklidňovala.

Tivae běžela ulicemi. Byla jí zima a vlasy měla ztuhlé v jednom červeném zacuchaném uzlu.
Proč se to muselo stát? Jak to, že ji zastihli, takhle nepřipravenou. Příliš spoléhala na své nadání! Takhle ji ponížit! A zrovna Merlem Targelod! A jakoby to nestačilo, musela se tam připlést ta holka a pomoct jí! Pravda, ta pomoc se jí hodila, ale radši by hrdě strpěla mučení od Merlemovy party, než přijmout pomoc té holky. Jenže si nemohla vybrat.
Měla na tu dívku vztek. Proč se tam musela připlést? Ale možná na ni byla přece jenom moc hrubá. Konečně, ta holka to myslela dobře. Chtěla jí jen pomoci.
A co je vůbec zač! Vypadala, že je přibližně stejně stará jako oni, ale Tivae ji tu nikdy neviděla! A ta magie! Vypadala na daleko vyšší úroveň, než se v tomhle věku učí. Mohla by to být ta holka, o které se teď mezi žáky vedou diskuze? Prý přišla z Dolní čtvrti! Bez původu a s takovou magií? Tivae začínala být zvědavá. Měla se té holky zeptat na jméno.
No uvidíme, ta holka konec konců urazila její hrdost, takže proč by ji měla zajímat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eriona Portraid Eriona Portraid | 26. května 2012 v 19:26 | Reagovat

Je to skvělý, byla jsem krásně hrubá :D
piš dál jen piš, jsem na ty dvě zvědavá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama