Kapitola 10

30. června 2012 v 16:32

Už jen pár metrů, Vinae teď jasně viděla žluté oči medvědice a stálo nesmírné úsilí pokračovat v cestě, když zaslechla jakési lehké zasvištění a spatřila, že v hrudi medvědice trčí šíp planoucí bílým světlem. Měla akorát tak čas odkulit se, aby ji nezavalilo padající huňaté tělo. Vzápětí se do medvědice zabodlo několik dalších šípů, podobně planoucích.
Vinae chvíli ležela neschopna vstát. Viděla, jak medvědice pohnula ztěžka tlapou, pak si jakoby povzdychla a jiskra v žlutých očích vyhasla.
Uslyšela dupot kopyt. Posadila se, aby viděla, kdo je zachránil. Na břeh potoka přijíždělo asi 20 jezdců. Vtom se k ní Zarré, teď už v lidské podobě vrhla a v očích měla hrůzu: "Musíme utéct! Našli nás!"
Vinae stočila pohled zpátky k jezdcům a když uviděla ty dva, kteří jeli jako první, pochopila. Obrátila se na útěk, avšak klopýtla o mrtvé tělo medvědice a rozplácla se jak široká, tak dlouhá na zem. Tím přišly o drahocenný čas a bylo jasné, že minimálně jednu z nich chytí.
"Uteč, Zarré, zachraň se alespoň ty!"
"Ne, nenechám tě jim napospas!" a dračí princezna se otočila k jezdcům. Zlaté vlasy jí zavlály a Vinae v úžasu spatřila, jak skrz dívčin rukáv září vytetovaný ornament. Kolem dívky se vytvořila jakási stěna světla a směrem k jezdcům vylétl tenký zlatý paprsek. Tu se před jezdci objevila podobná stěna, avšak byla bílá. Když se jí zlatá dotkla, bílá jakoby jí pohltila. Pak se jezdci rozjeli a bílá stěna postupovala s nimi. Zarré se snažila, vysílala zlaté paprsky rychle za sebou, před jezdci se zavlnila země a ve vzduchu se vztyčila stěna plamenů, jakmile k tomu však dorazil bílý štít, princeznina kouzla ztrácela svůj účinek a jezdci klidně projeli. A již byli u Zarré, která mezitím ustoupila až k Vinae, takže teď byly zlatou stěnou kryté obě. Vinae na to vše jen hleděla, nemoha cokoliv udělat.
Bílá narazila na zlatou. Vinae viděla úsilí v princeznině tváři a za bílou stěnou spatřila toho muže, který byl u Zarréina vylíhnutí a který byl zřejmě zodpovědný za všechna ta protikouzla.
Na tváři se mu zračilo mírné napětí, ale nevypadal zdaleka tak zničeně jako Zarré. Přestože měla oči odhodlané, chvěla se a jas zlaté stěny zeslábl. Vinae se jí dotkla: "Vydrž. Jsi silná. Viděla jsem, cos předtím dovedla."
Jak se dívky dotkla, pocítila, jak jí náhle cosi bere energii a zlatá stěna opět nabyla na jasu. Vinae viděla, jak se kouzelník zamračil. Tvář se mu stáhla námahou.
Avšak její vlastní síly rychle mizely. Svaly jí ochably, přesto stále svírala dívčinu dlaň. Pak se zlatá stěna zachvěla a rozprskla se. Zarré se svezla k zemi.
V tu chvíli jezdci vyrazily. Kouzelník zůstal vzadu, trochu unaveně se hrbil v sedle. Jezdci zarazili koně a seskočili. Rázem byla Vinae obklopena hrozivě vyhlížejícími muži. Jejich vůdce, korunní princ, pokročil kupředu a zadíval se Vinae do tváře. Neodvrátila pohled. Zírala na něj, jako myš zhypnotizovaní hadem. Pak pokynul svým mužům. Během chvilky se ocitla pevně přivázaná ke koňskému hřbetu. Mohla jen bezmocně sledovat, jak téměř totéž udělali s mladší dívkou. Začala se zmítat, až vyplašila koně, na jehož hřbetu byla přivázaná.
"Klid Nófe," jeden z mužů chytil koně za uzdu a uklidňoval ho. Když to viděl kouzelník, popojel k nim a natáhl ruku k Vinae. Ta ucukla, nebylo jí to však nic platné. Chladné kouzelníkovy prsty se dotkly jejího čela a nakreslily tam nějaký znak. Kupodivu se nic nestalo. Kouzelník si cosi zamumlal, zřejmě nějakou kletbu, a prsty mu lehce zazářily. Znovu se dotkl jejího čela a ona se propadla do říše snů.

Když se probrala, seděla přivázaná u stromu, kousek od ní plápolal oheň, u něhož seděli muži. Začala se rozhlížet a hledat Zarré, nikde ji však nespatřila. V úleku zjistila, že u ohně chybí i princ a čaroděj. Náhle uslyšela dračí řev. Tedy alespoň si myslela, že to řval drak. S jistotou to tvrdit nemohla, protože dosud řvát draka neslyšela. Odkudsi zprava, kam nedohlédla, zablesklo jasné světlo. Pak se rozhostilo ticho, přerušované pouze muži u ohně. Vinae sevřel strach. To musela řvát Zarré. Jiní draci tu přece už být nemůžou. Co to s ní dělají?
Jeden z vojáků se zvedl a zamířil k ní. Chvíli se před ní zastavil a pozoroval ji. Pak poklekl vedle ní a cosi jí přistrčil k puse. Automaticky ucukla.
"Co je, nemáš snad žízeň? Tak pij!" a naklonil dřevěný kelímek tak, že musela otevřít pusu, aby jí to nesteklo po bradě dolů.
"Vida, to už je lepší."
Vinae byla ráda, že jí dali napít. V ústech měla podivně suchu a chladivý nápoj jí přišel vhod. Pak se začala cítit malátně a pochopila. Jak mohla věřit, že by jí jen dali obyčejně napít. Měla si dát větší pozor.

Když se znovu probudila, napůl ležela, napůl seděla v malé špinavé cele. Ruce měla v okovech, od nichž vedl krátký řetěz ke kruhu na stěně. Bylo zde šero, jediným zdrojem světla byla pochodeň, připevněná na sloupu proti dveřím cely. Jakási temná silueta přistoupila k mřížím. Vinae zamrkala a donutila se zaostřit zrak. Oči ji podivně pálily. Konečně rozeznala příchozího. Ten čaroděj, co porazil Zarré! Gerezon! Nirke je před ním varovala. Jak by teď však mohla před ním utéct? Je naprosto bezbranná. Je připoutaná v kobce, neví, kam odvedli Zarré a on je mocný čaroděj. Je to beznadějné. Po tváři jí stekla slza.
Čaroděj otevřel dveře a přiblížil se k ní. Chytil její bradu a zahleděl se jí do očí. Pak ji pustil a vypálil na ni otázku: "Jak jsi dokázala zesílit kouzlo?"
"Já - nevím o čem mluvíte," Vinae opravdu netušila. Myšlení a smysly měla jakoby otupělé.
"O tom, že jsi zesílila kouzlo dračice," Gerezonův hlas byl ledově chladný.
Vinae uvažovala. Myslí ten zlatý štít? Opravdu ho zesílila? Ano, je to pravděpodobné, ale rozhodně netušila, jak to fungovalo.
"Já nevím," řekla. "Ale i kdybych to věděla, stejně bych ti to neřekla," pomyslela si v duchu.
Čaroděj se na ni zadíval a máchl rukou. Vinae ucítila brnění v levé paži. Mág se zamračil, nečekaně se k ní sklonil a roztrhl jí rukáv odshora až dolů. Odkryl stříbrně, a tam, kde byl ten znak od Zarré, zlatě, zářící tetování.
"Takže tohle jsi. Přišla jsi pro svou princeznu? Tu nedostaneš. A naopak, já dostanu něco od tebe. Kdo všechno pro tebe v Selgeronu pracuje."
"Co? Netuším, o čem mluvíte!"
Kouzelníkovy oči se staly náhle hrozivějšími, zorničky se zúžily. A dívčiným tělem projela bolest. Otázky padaly jako šlehy bičem, bolest se stupňovala. Občas na okamžik polevila, jen aby pak přišla v ještě horší podobě. Vinae nemohla nic, jen křičet. Pak ji nechal a zjevně nespokojen odešel. Dívka ležela na zemi, pološílená z předchozího utrpení a neschopná se zvednout.

Přišel strážný, vyměnil pochodeň a strčil do dívčiny cely kovový džbán s vodou. Pozvedla se a připlazila se k němu. Při tom zjistila, že až na pár oděrek nemá žádné zranění. Takže Gerezon jí musel způsobovat tu bolest pouze psychicky. Ale to nijak nemění, že ta bolest byla příšerná. Uchopila džbán spoutanýma rukama a pozvedla jej k ústům. Voda lehce voněla, divné, proč by jí dávaly vonící vodu. Nejspíš v tom něco je, ale stejně, co by jí ještě mohly udělat?
Žíznivě polykala vodu. Náhle spatřila, jak se na druhé straně v šeru cosi pohnulo. Leknutím jí džbán vyklouzl z prstů a dopadl se zazvoněním na zem. Až dosud ji nenapadlo, že by v ostatních kobkách někdo byl a v té tmě, která zde panovala tam ani příliš neviděla. Ale dávalo to smysl, přece nebude jediným vězněm. Pokud tu někdo byl, mohla by tu být i Zarré! V tu chvíli ji vůbec nenapadlo, kdo všechno tu může být zavřený a že král nechává zatýkat i vrahy, zloděje a podobné lidi. Asi by chvíli přemýšlela, než by zavolala do tmy.
"Zarré!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama