7. Kapitola

30. července 2012 v 15:52
Když se probrala byla na ošetřovně. Ležela na bílém lůžku a okolo ní byly zatažené závěsy. Snažila si vzpomenout, jak se sem dostala. Poslední, co si pamatovala bylo, že učitel vešel do třídy a říkal něco o novém žákovi. Ten pak vešel taky, učitel ho představil a pak… Nic. Ne bylo tam ještě něco. Tma, strach, kroky, které se blížili a děs, který z nich šel. Bolest a pak znovu ty modré oči. Známé a podivně uklidňující.
Yae zavrtěla hlavou, aby si ji pročistila. Netušila, co mají ty vzpomínky znamenat.
"Ale, už jsi vzhůru?"
Mladá ošetřovatelka odhrnula závěsy a s laskavým úsměvem se na Yae zadívala.
"Jak se cítíš, bolí tě něco?" Položila dívce na čelo studený obklad a znovu se usmála.
"Je mi… dobře, myslím."
"Co hlava?"
"Trochu mi v ní hučí a motá se mi. Co se stalo?"
"Omdlela jsi při hodině. Stává se ti to často?"
"Ne, myslím že do dneška jsem neomdlela."
"Co jsi měla k jídlu?"
"K snídani rohlík s máslem a čaj."
"Takže slabostí z nedostatku jídla jsi netrpěla, že?" Ošetřovatelka zvedla tázavě obočí a Yae zavrtěla hlavou. "Hm, problémy s tlakem také nemáš?"
"Ne."
"Tak to nevím. Předpokládám, že chudokrevná také nejsi, ne?"
Yae zavrtěla hlavou.
"Tak to já do zprávy napíšu, že se ti udělalo zle. Co říkáš?"
Ošetřovatelka nečekala na dívčin souhlas a začala něco zapisovat do karty, kterou držela v ruce. "Zůstaň ještě ležet. Chceš jít domů, nebo to zvládneš?"
Yae si představila vyděšenou Mily a starostlivého Johna.
"Vydržím to, vlastně už je mi dobře. Můžu už jít?"
"Ještě si odpočiňte. Konec téhle hodiny je za dvacet minut, tak alespoň do té doby zkus ještě spát. Mimochodem, kdo byl ten kluk, co tě sem přinesl? Ještě jsem ho ve škole neviděla."
"Jak vypadal?"
"Vysoký, černé vlasy, modré oči."
Yae se zachvěla.
"To musel být ten nový kluk, Ryuu dneska přišel do naší třídy." Byl to skutečně on? Proč by ji zrovna on nesl na ošetřovnu?
"Hm, nový? No, to je jedno. Ty si teď ještě odpočiň, a pak můžeš jít na vyučování."
Ošetřovatelka odešla a nechala Yae samotnou. Ta zavřela oči a pokusila se uklidnit rozbouřené myšlenky. Nejvíc jí deptalo, kdo ten kluk je. Proč omdlela když promluvil? Proč tak reagovala na jeho hlas? A ty oči. Musela už je někde vidět. Myslela na ten pohled modrých očí a najednou se jí vybavil strach. Tma a strach a také pach dezinfekce a náhlé prudké světlo.
Vzpomínka ztratila tak rychle, jak se objevila a zanechala v Yae nepříjemný pocit.
"Nebuď tak paranoidní" Zašeptala si pro sebe a zvedla se z postele. Už nechtěla ležet.
"Ještě máš čas, klidně ještě odpočívej."
"To je dobré, už radši půjdu."
"Kdyby se ti zase udělalo mdlo, nebo si se necítila úplně dobře, radši zase přijď."
"Děkuji, nashledanou."
Yae za sebou zavřela dveře a pomalu se vydala ke své třídě. Když si představila, co jí bude čekat až se tam vrátí a všichni se budou zajímat o její omdlévání, skoro se otočila a rozběhla pryč. Ale nakonec se ovládla. Když zazvonilo, počkala, až ze třídy odejde učitel, zhluboka se nadechla a vstoupila do třídy. Nebylo to tak hrozné, jak čekala. Zjevně je další nový spolužák rozptýlil natolik, že je její omdlení nezajímalo. Yae ulehčeně vydechla, uvolnila se a zamířila na své místo.
"Co se ti stalo?"
"Nic, Shizuko, udělalo se mi špatně."
"Hmm, to je mi líto. Co říkáš na toho nového kluka?" Shizuka se otočila ke skupině kluků, kteří obklopily Ryuua. Právě se něčemu hlasitě smáli a několik z nich ho poplácávalo po rameni. Ten se také usmíval, ale jeho oči bloudili po třídě. Na chvilku se skupinka kolem něj pohnula a jeho oči se střetly s Yaynými. Ta sebou cukla, ale nemohla od něj odtrhnout pohled. Něco v těch modrých očích ji uklidňovalo a připadalo podivně známé, jen si vzpomenout. V tom se kluci zase pohnuli a Ryuu jí zmizel z očí.
"Haló, Yae, já mluvím s tebou." Shizuka zamávala Yae před očima rukou, aby upoutala její pozornost.
"Cože? Promiň jen jsem se zamyslela. Co jsi říkala?"
"Ptala jsem se tě, co si myslíš o Ryuuovi."
"Nevím. Vypadá mile."
"A krásně, ty oči jsou úžasné. Já myslela, jestli ho třeba neznáš."
"Ne, proč?"
"Protože když jsi omdlela, najednou stál vedle tebe, ani nechápu jak to stihnul, a chytil tě ještě než jsi dopadla na zem. Pak si nechal říct, kde je ošetřovna a než se učitel na něco zmohl, už tě nesl pryč."
"Opravdu ho neznám."
"Tak to je zvláštní, hele, třeba se mu líbíš."
"Nebo ví, že jsem Kannagi a chtěl si šplhnout."
"Všichni lidi nejsou špatní."
"To asi ne, ale bohatství láká ty špatné. Odmala okolo mě byli jen ti, co si mysleli, že jsem kvůli penězům pyšná a ti mě nesnášeli, nebo ti, co se přeze mě snažili dostat k penězům mých rodičů. Věřit ostatním je nebezpečné."
"To je mi líto." Shizuka sklopila oči a zadívala se do podlahy.
"V pohodě. Říkal pak o sobě Ryuu ještě něco?"
"Ne, když se vrátil poté, co tě odnesla na ošetřovnu, poslal ho učitel na místo a jen se zeptal jak ti je. Ryuu říkal, že jsi se ještě neprobrala, ale že ošetřovatelka říkala, že budeš v pořádku a pak začal učitel normálně vykládat."
"Hmm, myslíš, že bych mu mněla poděkovat za pomoc?"
"Asi jo."
"Ach jo." Yae se s ním mluvit nechtělo. Bála se zvuku jeho hlasu a toho, co s ní dělá. Rozhodla se, že mu poděkuje později, až kolem nebude tolik lidí.
Celý den po něm pokukovala a čekala na vhodnou příležitost. Konečně se jí naskytla po poslední hodině. Věděla, že se Ryuu zdržel ve třídě, a tak se vymluvila Shizuce, že si něco zapomněla, poslala ji napřed s tím, že na ni nemá čekat a rozběhla se zpátky do třídy. Když tam doběhla, nikdo v místnosti nebyl. To bylo divné. Byla si jistá, že tam Ryuu byl a že ho nemohla minout. Ven mohl jít jen jednou cestou a to by se museli potkat. Jediná možnost je, že nešel domů, ale nejspíš za nějakým učitelem.
To bylo dost pravděpodobné vzhledem k tomu, že tu byl první den.
Protože ve třídě neměl věci, usoudila, že už se tam nevrátí, a tak nevěděla, co dělat.Mohla by na něj počkat u hlavního vchodu, ale to se jí nechtělo. Tam bylo moc diváků a o ty neměla zájem. Možná by mohla zajít na střechu a rozhlédnout se odtamtud, jestli ho někde neuvidí. Sice by ho už pak nestihla doběhnout než odejde domů, ale alespoň se může kouknout, kterým směrem bydlí. Tedy, ne že by ji to zajímalo, to jen tak aby….
Yae se sama sobě v duchu vysmála a zamířila na střechu. Žákům tam sice byl vstup zakázán, ale ji se stejně nikdo neodváží potrestat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama