Kapitola 13

21. srpna 2012 v 18:00
Úzkost. Volala o pomoc. Přicházela, avšak zase zmizela. Pak ji ten zlý očaroval a ona se probrala do tohoto světa. A ona tu byla. Spolu uprchly a skryly se u Bílé princezny Nirke, té, která je ztracená. A pak přišla smrt. A jediná, kterou kdy ze svého národa poznala, zmizela. Bolest jí projela jako nůž a probrala ji k životu.
Nad ní se klenul strop pokrytý temně modrou látkou, připomínal oblohu. Kde to je? Posadila se a uvědomila si, že se cítí větší. V zrcadle na protější stěně spatřila svůj odraz. Bledá tvář s velkýma očima a vlasy zlatými jako její šupiny. Ano, už dosáhla své zralosti.
Na sobě měla jakési bílé šaty. Kdo jí je oblékl? A kde to tedy je? Přepychový pokoj, na oknech však byly mříže. Náhle pocítila závan nebezpečí. Ohlédla se. U dveří spatřila muže. Jeho oči byly stejné jako její. Ne, už ji nepřemůže.
Pak se znovu propadla do světa snů a bloudila ve vzpomínkách.
Tolik vědomostí, síla Bílé princezny ji zaplavila. Náhle znala tolik, máločemu z toho rozuměla. Avšak ta, která ji zachránila, ji chytila za ruku a odvedla do hlubin lesa, tam, kde panuje stálé šero. Byla tak nervózní.
Noc, ve své dračí podobě, v temnotě a v dešti se roztřásla, když se vzpomínky na smrt Bílé princezny vrátily a dolehly na ni s nečekanou silou. Pak se jí dotkla dívka, která ji zachránila a ona se uklidnila. Úsvit, zlaté slunce nad obzorem, ranní mlhy. Hádka se zachránkyní a pak rozhovor s ní. Teď už chápala více.
Její zachránkyně se jmenovala Vinae. Byla to hezká dívka. S tmavší pletí než měla ona, ale to v téhle zemi zřejmě všichni. Mluvili spolu o Nirke a také o její zemi. Trpce si přitom uvědomovala, jak zoufale málo toho o své vlasti ví.
Nirke ji předala hlavně znalost magie a jazyků, schopnost číst a psát, počítat a mnoho dalších věcí, které věděla, ale zdaleka jí nedala dost o její rodné zemi.
Na chvíli se ztratila v mysli Bílé princezny a spatřila pár jejích vzpomínek. Pohledný mladík stojící mezi stromy, ten samý člověk s vyděšenou tváří. Oblíbené místo u vodopádu.
Zastyděla se, že tak sleduje cizí myšlenky a vrátila se do bližší minulosti.
Zastávka u potoka. A pak to stvoření. Bylo obrovské a děsivé. Marně pátrala v Nirkeiných vzpomínkách. Nic takového tam nebylo. Prchaly. Cítila z té bytosti hněv, ale také strach, strach o své mládě. Pak se proměnila a její vnímání věcí se změnilo. Vrhla se proti tomu stvoření. Ačkoli mu nechtěla ublížit, ohrožoval je a musela ho zastavit. Pak ji odmrštilo a ona spatřila Vinae, jak se proti tomu zvířeti rozbíhá.
Magie, boj proti tomu, jenž byl téměř jako ona a přece ne. Bála se ho, přesto bojovala. Vinae jí pomohla, dodávala jí sílu.
Pak se jí však mihla hlavou myšlenka, která nabyla její a ona polevila a prohrála. Myšlenku však zpátky nepřivolala.
Gerezon a vedle něj jakýsi mladík, podle toho, co věděla, princ. Kouzelník cosi vytváří. Vyzařuje to nebezpečí. Zkoušela se proměnit a povedlo se jí to, avšak nikterak jí to nepomohlo. Příliv bolesti. A pak už nic. Prázdno. Nedokázala si vybavit nic.
Přeskočila poslední vzpomínku, aby znovu nezakoušela tu bolest, a vrátila se k okamžiku boje. Znovu a znovu si přehrávala ten okamžik. Nabyla jistoty. Ta myšlenka patřila Nirke a měla cosi společného s Gerezonem.
Už ji skoro měla, když náhle pocítila, jak se jí cosi dotklo. Jakoby někdo nebo něco odstranilo z její hrudi tíhu, kterou však doposud nevnímala. Otevřela oči. Nad sebou spatřila Vinae. Bylo s ní však cosi v nepořádku, neboť skrz ni bylo vidět okno s ozdobnou mříží a vlajícími závěsy. Pak ten přelud zmizel.
Zarré však díky tomu pocítila, co ji tíží. Byl to ten černý kámen na jejím krku. Cítila, jak z ní vysává sílu. Zvedla ruce a nahmatala zapínání řetízku, na kterém kámen visel. Chvíli s ním zápasila, pak povolilo a ona jej rychle odhodila do kouta.
Najednou se cítila volnější a jakoby se jí zostřily smysly. Prohlížela si pokoj. Vypadal jako pro princeznu. Ale nakonec, ona je princezna. Přesto, tenhle pokoj byl podezřelý. Ať se snažila, jak chtěla, nevzpomněla si, jak se sem dostala. Byla tu jen černá díra. Jasné však je, že je zpět v paláci. Takže, musí co nejrychleji zmizet. Vstala, přešla k oknu, otevřenému dokořán a pohlédla ven. Byla vysoko, zřejmě ve věži. Stará tradice, zavírat princezny do věží. Alespoň podle toho, co jí předala Nirke za znalosti o lidských pohádkách.
Ale v pohádkách nebyly princezny dračicemi. Taková výška jí nebude dělat problém. Zalomcovala mříží. Nic, držela pevně.
Dobrá, zkusím to jinak. Povolala magii, přišla, přestože pomalu a zdráhavě. Nebyla to ta radostná, plná energie, kterou použila tenkrát proti Gerezonovi. Ale stačila a to bylo hlavní. Odstranit mříž pak byla v celku hračka.
Zarré se vyhoupla na okenní parapet a pohlédla dolů. Stačí jeden skok a bude volná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama