10. Kapitola

16. listopadu 2012 v 20:16
"Dobré ráno, Yae."
"Dobré Mily, co je dobrého?"
"Tady máš tousty a kakao."
"Díky Mily." Yae do sebe naházela snídani, popadla batoh, oběd co jí podala Mily a vyběhla ven. I když věděla, že když bude chvátat, čas rychleji neuteče, nemohla si pomoct. Před domem už čekal John s limuzínou. Yae si vesele nastoupila a už se nemohla dočkat, až bude ve škole.
Dnešní den byl k nepřečkání. Protože si Yae všechno pamatovala a nemusela se nic učit, brzy se na hodinách nudila. Škola nebyla tak zábavná jako na začátku, když pro ni byla něčím novým a neobvyklým. Dneska to bylo ještě horší tím, že se těšila na večer a hodiny se jí nekonečně vlekly.
"Co to s tebou dneska je, Yae?" Shizuka si všimla, jak Yae neustále pokukuje po hodinách. Naklonila se z lavice a pozorovala učitele u tabule, zatímco se šeptem bavila s kamarádkou.
"Co? Ne, nic, jen se dneska těším domů."
"Jo to já taky, ale ještě mám dnes kroužek. Jaký sis vlastně nakonec vybrala ty?"
"Počítačový." Yae to opatrně zašeptala, protože učitel se pátravě zahleděl směrem k nim.
"A jo, to jsi vlastně říkala, ale moc tam nechodíš, ne?" Shizuka musela počkat až se učitel otočí, než mohla odpovědět.
"Moc ne, mám ten den jiný kroužek ve městě. A navíc si tam jen pár kluků chodí na počítač hrát hry, tak mě to tam nebaví."
"Dámy, jestli máte něco k tématu, tak to řekněte nehlas. Jinak bych uvítal, kdyby jste si mluvení nechali po hodině." Učitel byl zjevně naštvaný, že nedávají pozor na jeho přednášku na téma dýchací ústrojí savců, což pokládal za nebetyčnou drzost. Ještě jednou se na Yae zle podíval a pak se opět věnoval pohyblivému modelu plic, na kterém právě něco ukazoval, než ho šepot vyrušil. Yae až do konce hodiny koukala z okna, duchem nepřítomna.
"Haló, Yae, už zvonilo."
"Co-cože?" Yae rychle vyskočila a rozhlížela se. Právě byla přestávka na oběd a většina lidí se zvedala a šla do jídelny. Jen pár z nich vyndávalo obědy z domova. Kuronské stření byla prestižní škola kam chodily bohatší děti, jejichž rodiče raději platily obědy v jídelně, než aby jim je museli každý den připravovat.
Yae popadla svou krabičku s jídlem a šla s ní na školní zahradu. Venku se pořádně rozhlédla a hledala Ryuua. Po chvíli si musela zklamaně přiznat, že ho nenajde. Všude byly hloučky obědvajících studentů, byl slyšet smích a křik a najít tu někoho bylo nemožné, pokud by Yae nechtěla všechny obcházet jednoho po druhém.
Dívka si s povzdechem sedla pod strom, kde předešlý den jedla s Ryuuem. Napůl doufala, že tu bude, ale místo bylo prázdné. Znovu si povzdechla a pustila se do jídla.
"Ahoj Yae."
Dívka se prudce otočila. Vůbec Ryuua neslyšela přicházet, a tak se docela lekla. Viník se pobaveně usmíval, jak se mu povedlo Yae vyděsit a v klidu si sedal naproti Yae s balíčkem jídla v rukou.
"Kde jsi byl? Ve třídě ani tady jsem tě neviděla." Yae se rychle uklidnila a znovu se pustila do jídla.
"Byl jsem tady." Ryuu uchopil hůlky a zamyšleně se podíval do krabičky, jakoby se rozmýšlel, co si dá první.
"Kde, tady? Vždyť tu nikdo nebyl."
"Ale jo." Ryuu si vybral kousek papriky a začal kousat.
"Kde jsi byl?" Yae už nejedla. Sledovala Ryuua jak pomalu kousá rýži a natahuje se po dalším soustu.
"Na stromě." Ryuu si znovu ukousl. Yae na něj zaraženě zírala.
"Cos prosím tě dělal na stromě?"
"Vyhlížel tě. Napadlo mě, že bys mohla jít jíst ven a chtěl jsem se přidat."
Yae bezmocně zavrtěla hlavou a znovu se pustila do jídla. Tenhle kluk byl nad její chápání.
"Kde bydlím předpokládám víš, že." To nebyla otázka, Yae ale přesto odpověděla.
"Ano, zjistila jsem si to."
"Tak to se dneska večer těším."
"Já taky." Tím skončil rozhovor na toto téma. Zbytek polední přestávky si povídali o škole, učitelích, kroužcích do kterých chodí a o dalších věcech. Yae se s černovláskem povídalo dobře, hodně se nasmála cítila se s ním příjemně.
Ryuu zrovna vyprávěl nějakou historku, za svého předchozího života, když mu zazvonil mobil. Ryuu se koukl na displej a na čele se mu vytvořilo několik vrásek.
"Ano…u telefonu…ne, ještě ne…ne, nemohu se vrátit. Nějak si poraďte sami….ne, zavolám později."
"Kdo to byl?"
"To? To byli…rodiče. Nechtějí, abych žil takhle daleko, ale mě se tu líbí a chci tu zůstat."
"Jo, to znám. Moji rodiče se k tomu staví stejně."
"To bude asi úděl rodičů, věčně se strachovat o děti."
"Starat? Jo, to možná." Yae věděla svoje. Některé myšlenky se jí nejspíš odrazily ve výrazu obličeje, protože Ryuu se na ni pátravě zadíval.
"Ehm." Yae vyskočila. "Za chviličku zvoní, měli bychom jít."
"Jasně, už běžím." Ryuu popadl prázdnou krabičku a s úsměvem vstal. Nadhodil obyčejné téma k rozhovoru a Yae se ho vděčně chytila.
"…a potom jsme-" Yae zrovna vstupovala s Ryuuem do třídy, když jejich rozhovor přerušil zvuk školního rozhlasu. Po úvodní melodii se ozval něčí hlas.
"Prosím Yae Kokimichi, aby se i se svými věcmi neprodleně dostavila do ředitelny. Opakuji, prosím Yae Kokimichi, aby se i se svými věcmi neprodleně dostavila do ředitelny."
/Páni, co od tebe můžou chtít?" Shizuka dohnala Yae ve dveřích do třídy. "Není zrovna běžné, aby si ředitel někoho volal. Ty jsi něco provedla?"
"Ne, jasně, že ne. Já ti to pak řeknu." Yae si rychle vzala věci a zamířila k řiditelně. Co po ní může ředitel chtít? Stalo se něco?
"Dále." Ozvalo se když Yae zaklepala. Opatrně otevřela dveře a vešla do místnosti. Naproti dveřím seděl za stolem pan ředitel. Byl k Yae otočený zády a díval se z okna. TeĎ, když klaply dveře, se otočil směrem k příchozí a usmál se.
"Dobrý den, Yae."
"Dobrý den."
"Právě mi telefonovali tvoji rodiče." Ředitel se odmlčel a zadíval se na Yae. Ta se ani nepohnula. Co asi tak mohli chtít? Přece ji nenechali vyloučit, že ne!
"Říkají, že máte okamžitě přijet, že venku čeká auto. Nemáte se nikde zdržovat a rovnou jít. Tak prosím."
"Co…cože? Ale já mám ještě vyučování."
"Prý je to opravdu naléhavé a auto na vás čeká."
"Děkuji. Nashledanou." Yae se uklonila a odešla. Vyběhla ze školy a zamířila si to rovnou k autu.
"Ahoj Johne, co se děje?"
John podržel Yae dveře auta a pak nastoupil sám. S odpovědí si dával načas.
"Volali vaši rodiče."
"No, a co chtěli?"
"Dnes večer pořádají velký ples a vy nesmíte chybět."
"Cože? Dnes? Ale… já nemůžu! Mám něco nutného! Nemůžu tam jít."
"Je mi líto, ale mám rozkaz dovézt vás do Tokya."
"Johne, okamžitě zastav. Já opravdu nemůžu."
"Proč ne? Je to jen další večírek. Už jste byla na tolika. Tohle je jen jeden z nich. Brzy skončí a vy se sem zase vrátíte."
"Johne, já mám schůzku s Ryuuem. Chce mi říct o mé minulosti, on mě zná!" Tak a tajemství bylo venku. John se zarazil a auto zpomalilo, jako kdyby chtělo zastavit. Pak ale zase přidal.
"V kolik je ta schůzka?"
"V šest."
"Je mi líto, ale to je nemožné." Yae se zhroutila do sedačky. To snad ne. Vždyť jí Ryuu říkal, že když nepřijde, že jí to nikdy neřekne. Byla tak ztracená v myšlenkách, že nejdřív přeslechla Johnův tichý hlas.
"…a pak zavolat."
"Cože? Promiň, zamyslela jsem se."
"Říkal jsem, že bychom mu mohli dát vědět. Vy na něj předpokládám nemáte číslo."
"Ne, nemám." Yae si za to v duchu vynadala. Vždyť dneska před ní telefonoval. Proč se ho jen nezeptala na číslo!
"Můžu například zavolat Kanovi, a ten počká na Ryuua před školou a řekne mu, co se stalo. Taky mu na tebe může dát kontakt."
"Výborně. Já hned Kanovi zavolám a řeknu mu, co má dělat. Máš na něj číslo?"
John podal Yae svůj služební mobil a ta si rychle našla číslo, které potřebovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eriona Portraid Eriona Portraid | 24. listopadu 2012 v 14:28 | Reagovat

Nemůžeš přidat něco zábavnějšího, třeba Lin, nebo Irestion? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama