9. Kapitola

4. listopadu 2012 v 12:28
"Ahoj, Ryuu." Yae se konečně povedlo Ryuua odchytit. Byla přestávka na oběd a Ryuu seděl na školní zahradě pod košatým stromem. Před sebou měl rozložené jídlo a- což bylo nejdůležitější- byl sám.
"Ahoj Yae." Ryuu se zářivě usmál. "Copak bys ráda?"
"Můžu se najíst s tebou?" Yae pozvedla ruku, ve které držela krabičku s jídlem. A tázavě se na Ryuua zadívala.
"Ale jistě, mě to nevadí."
Yae si sedla na zem kousek od chlapce a pustila se do jídla.
"Jak to, že nejíš v jídelně?"
"Jak to, že v jídelně nejíš ty?"
"Já se ptala první, ale to je jedno. Nejím ráda v jídelně, protože tam na mě zírá spousta lidí a navíc, tady je krásně."
"Jo, já tu jím ze stejného důvodu. Je příjemné mít na chvíli klid."
Dál jedli mlčky, Yae přemýšlela, jak začít rozhovor. Nakonec se rozhodla, že se do toho prostě pustí a nějak to dopadne.
"Chtěla jsem se ti omluvit za to, jak jsem se chovala posledně. Mrzí mě to."
"Omluva se přijímá, asi je to částečně i moje chyba. Neměl jsem tě tak dráždit."
"Ale já se neměla nechat. Chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys mi popravdě neodpověděl na několik otázek."
"Tak se zeptej." Ryuuovi čtverácky blýsklo v očích. Jo, neměl by jí tak dráždit, ale když ona je to taková zábava. Yae se prudce nadechla, ale pak si to rozmyslela, pomalu zase vydechla a uvolnila se.
"Dobře. Odpovíš mi prosím popravdě na několik otázek?" Její hlas byl rezervovaný a klidný.
"Záleží na tom, jaké budou, ale budu se snažit."
"Výborně. Takže za prvé. Potkali jsme se už někdy předtím, než jsi nastoupil sem na školu?"
"Ano."
"Kde?"
"Další otázka."
"Neříkal jsi, že se budeš snažit?"
"Já se snažím, ale když na tebe naráz všechno vybalím, mohlo by se ti něco stát."
"O mě se nestarej a prostě mi odpověz."
"Potkali jsme se v Rimungu."
"Co je to?"
"Místo, kde jsme se poprvé setkali."
"To mi taky došlo, ale co je to za místo? Kde je?"
"Skus si vzpomenout. Prosím, vzpomeň si na mě, na nás na všechny." Ryuův hlas byl náhle naléhavý a upíral na Yae oči, ve kterých se zračila němá prosba. Dívka byla tím pohledem úplně vyvedená z míry. Na koho si to má vzpomenout? Na nás všechny? Na koho všechny? A co to jméno? Rimung. Měla z něj strach. Prý ho zná. Ale odkud? Určitě už to někdy slyšela, ale kde? Když si už, už myslela, že to má, odpověď jí utekla. Netušila co je to zač, nebo kde to je.
"Promiň, nedokážu to." Yae ta slova skoro zašeptala. Ryuu posmutněl. Na okamžik se mu zaleskly oči, ale než si toho Yae stačila všimnout, Ryuu několikrát zamrkal a usmál se.
"To je jedno, dalo se to čekat, když máš tu ztrátu paměti. Co bys chtěla vědět dál?"
"Kdy to bylo, co jsme se poprvé potkali, víš datum?"
"Ne, nevím."
"Ani přibližně?"
"Myslím že někdy v září."
"Který rok?"
Ryuu se na Yae dlouze zadíval jakoby zvažoval jestli jí má říct pravdu. Dívka neodvracela pohled a nehnutě čekala na odpověď. Ať Ryuu viděl v jejích očích cokoli, rozhodl se.
"Ten rok, co tě unesli."
Yae zalapala po dechu. Čekala to, ale stejně ji to překvapilo.
"Takže je to pravda. Ty víš kdo mě unesl a kam? Pověz mi to prosím." Yae visela Ryuuovi na rtech. Konečně se snad dozví pravdu. Ryuu se rozhlédl a pak se otočil k Yae.
"Tady není dobré místo. Rozmysli se, jestli chceš opravdu všechno vědět. Jestli ano, přijď zítra v šest večer ke mně domů. Jestli nepřijdeš, nic se nedozvíš. A už ti to nikdy neřeknu."
"Přijdu." Yae se ani nemusela rozmýšlet. Ryuu se usmál, když uslyšel její rychlé rozhodnutí. Yae chtěla ještě něco říct, ale její slova přerušil zvonek.
"A do háje. Musíme na hodinu."
Dívka s chlapcem se rozhlédli po prázdném dvoře. Pak se podívali na sebe a rozběhli se do třídy. Udýchaní vrazili do učebny. Naštěstí to stihli včas. Učitel tam ještě nebyl. Yae si oddechla a rychle zamířila na své místo. Shizuka se k ní hned otočila a už už otvírala pusu, když do třídy vstoupil učitel. Shizuka musela mlčet, a tak alespoň celou hodinu vrhala po Yae zvědavé pohledy. Ta si toho byla vědoma, a tak hned po zazvonění vyskočila, popadla věci a vyběhla co nejrychleji ze třídy.
Nikde se nezdržovala a hned naskočila k Johnovi do auta.
"Dneska máte dobrou náladu." Konstatoval John, když pohlédl do Yaina rozzářeného obličeje.
"Hmm? Jo, škola byla dneska príma."
"To jsem rád." John se na Yae usmál a zbytek cesty uběhl rychle.
Po kroužku bojových umění byla Yae unavená a celá rozbolavěná. Doma se složila na postel a nechtělo se jí pohnout. Teprve až když jí přišla říct služka, že se podává večeře, se zaúpěním se zvedla, rychle se převlékla a seběhla dolů do jídelny.
Večeře už byla v plném proudu. Služebnictvo sedělo u dvou velkých stolů a při jídle se všichni živě bavili. Yae si sedla na své místo u okna a počkala, než jí Mily nandá jídlo a s poděkováním se do něho pustila.
Když do sebe nasoukala i salát, byla úplně plná. Ostatní už také dojedli a teď jen seděli a odpočívali po dalším dlouhém dni. I hlasy teď byly tišší. Yae se do rozhovorů zaposlouchala.
"…kdepak, Kano, tam by se těm růžím nedařilo. Dáme je do severního rohu. Tam je velký kus záhonu prázdný a těm růžím to tam bude slušet…"
"…. A pak jsem se zeptala, co tím myslel, ale on mi jen odsekl, že to mě nemusí zajímat a když jsem na něj naléhala, tak…"
"….Jo, vím. Taky jsem tam při té slevě byla. Koupila jsem si tam takové červené šaty. Vážně moc pěkné. Mají hrozně široké rukávy a takový ozdobný ornament tady a…"
Yae zaklonila hlavu a usmála se. Tady v Kyotu byl takový klid a pohoda. I služebnictvo tu bylo mnohem příjemnější a uvolněnější, než jaké bylo v Tokyu. Tam ji u jídla obsluhoval její osobní sluha, což byl postarší zkostnatělý chlap, který uměl říct jenom: 'Ano, paní,' nebo 'Ne, paní' a se kterým vůbec nevycházela.
"Nechceš ještě přidat, drahoušku?" Starostlivý hlas vytrhl Yae ze vzpomínek.
"Ne, díky Mily, ale jsem úplně plná. Bylo to výborné."
"Děkuji, jsem ráda, že ti chutnalo. Jaký byl oběd?"
Yae rychle zapátrala v paměti, co že to vlastně k obědu měla?
"Oběd byl výborný. Hlavně ta omeleta a ty rajčátka. To bych si dala i zítra."
"Dobře, já ti něco připravím."
"Díky." Yae se zvedla a zamířila do svého pokoje. Chvíli se věnovala úkolům a když měla všechno hotové, sedla si k počítači a do vyhledávače zadala jediné slovo. Rimung.
'Hledanému výrazu neodpovídají žádné výsledky.'
"Co? Jak to, že ne?" Yae poprvé v životě její milovaný počítač zklamal. Nevěděla, co by jiného měla do okénka zadat. Nic kromě toho jména neznala a netušila, čeho se to místo, či co to bylo, týká.
Po chvíli přemýšlení to vzdala a zapnula si novinky. Yae byla ráda informovaná. Konec konců, byla tak vychovaná a věděla, že informace znamenají sílu. Stalo se několik bouraček, ale to Yae tak nezajímalo. Najela na politiku a pak na společenský život. Tam bylo vždy dost drbů na její rodinu a na ostatní slavné a bohaté lidi. Většina z toho byly bláboly, ale Yae uměla číst mezi řádky a ty lidi osobně znala z různých večírků a jiných akcí.
S úsměvem si přečetla, že Mio Sarobi čeká další dítě.
Mladá zpěvačka, která letos vydala již třetí album v řadě, dnes ohlásila, že jí do rodiny přibude další přírůstek. Její manžel Masamune Sarobi (35) se nechal slyšet, že to pojedou oslavit na dovolenou do Evropy. Tento herec, který se proslavil zvláště rolí Shira Ataky ve filmu 'Noční lovec' se s Mio Sarobi před deseti lety oženil poté, co prorazil se svým debutovým filmem 'Od A do Z' Od té doby se jim narodili již dvě děti. Curi (8) a Kai (6). Na otázku, jestli další dítě bude on, nebo ona, odpověděla Mio s úsměvem: To se ještě neví, ale já i Masamune se chceme nechat překvapit. Zatím ještě nemáme ani vymyšlená jména. Každý chceme jiné.'
Yae dál nečetla vzala si mobil a vyťukala číslo. Mobil stihl zazvonit jen jednou, když ho někdo zvedl a ozval se mladý hlas.
"Dobrý den, dovolali jste se do hlasové schránky Mii Sarobi. Po pípnutí zanechte vzkaz. Píp."
"Ahoj Mio, tady Yae. Takhle se zbavuješ všech těch otravných gratulantů?"
"Ahoj Yae, strašně ráda tě slyším. Máš pravdu. Dneska mi v jednom kuse zvoní telefon. A já to ani nemůžu vypnout, abych někoho neurazila, a tak pořád jen poslouchám, jak mi to všichni přejí, jak mi drží palce a tak dále. Taky jsem tak zavalena dopisy fanoušků, že už to ani nestíhám číst. Snad to brzy poleví."
"Tak to ti snad radši ani gratulovat nebudu, abys mi s tím nepráskla, viď?"
"Raději ne. Poslouchej Yae, kam jsi to vlastně zmizela? Na posledním večírku byla zatracená nuda."
"Odjela jsem do Kyota. Máme tady sídlo. Chtěla jsem chodit do školy a doufala jsem, že mě tady nepoznají."
"Jo, s těmi tvými bílými vlasy je jít na zapřenou skvělý nápad."
Yae se zasmála. Sarkasmus a Mio byli nerozlučitelní
"Já věděla, že to dlouho nevydrží, ale aspoň teď můžu chodit do školy a na kroužky, na které chci. S domácím učitelem byla nuda."
"Tak to ti přeji, ale stejně je mi líto, že už se mnou nechodíš na večírky."
"Ty tam teď taky nebudeš, ne? Když odjíždíš do Evropy."
"Příští týden, moc se na to těším. Projedeme Francii, Itálii a další. Už se těším, jak budu nakupovat."
"Musíš mi přivézt nějaké suvenýry."
"Po něčem se ti podívám, slibuju. A jaké je to vůbec ve škole?"
"Po dalších třiceti minutách Yae zavěsila a usmála se. Bylo příjemné, popovídat si zase po dlouhé době s kamarádkou.
Ještě chvíli si četla na počítači, ale pak ji pohled na hodiny donutil zvednout se, vykoupat a jít spát.
Když Yae vycházela z koupelny, zívala na celé kolo. Ani si nevysušila vlasy a zalehla. Po několika minutách se pokojem rozléhalo její pravidelné oddechování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama