Kapitola 17

4. listopadu 2012 v 12:19
Ten den byl druhým dnem, kdy chodila do školy. Toho dne neměli normální výuku. Alespoň jí to tak Naina vysvětlila, když se jí ptala na poznámky v rozvrhu. Místo tam jako včera se měli sejít kdesi vzadu na školním pozemku.
Protože se Lin obávala, že by to vzhledem k rozlehlosti školního areálu nemusela najít, domluvili si s Nainou místo setkání.
Jenže když Linmaria dorazila na místo schůzky, Naina nikde. Čas ubíhal a dívka se neustále dívala na časoměr. Tohle byla jedna z vymožeností světa čarodějů, se kterou se Lin musela seznámit. Dokud byla zlodějkou, nepotřebovala měřit čas a ani ji to nezajímalo. Ale čarodějové používali měření času téměř pořád a hlavně, rozvrh školy se řídil podle času. Nebylo možné jej dodržet bez možnosti určit, jaký je čas. A tak Linmaria dostala od Almardona jakousi krabičku na řetízku. Nechápala, jak to funguje, naštěstí jí to vysvětlil. Bylo tu deset trubiček, každá rozdělená na sedm částí. Den se dělil na 20 částí, takzvané pády, a každý pád se dělil na 70 chvil. Potom se každá chvíle dělila na mžiky, ale ty už časoměr neukazoval.
Jednotlivé sloupečky udávaly pády a oddělení v nich 10 chvil.
"Není to příliš podrobný časoměr, ale bude ti stačit," řekla jí Almardon při vysvětlování tohoto systému, "Samozřejmě, že ty větší jsou mnohem podrobnější, ale taky mají obrovskou cenu. Ani tyhle malé nejsou zrovna nejlevnější."
Lin se zarazila nad jednou věcí. Jestliže má den 20 pádů, proč má časoměr jen deset sloupců?
"To proto, že až do deseti pádů se sloupce postupně plní podle uplynulého času tekutinou. Když se naplní všechny, tedy v 10 pádů, začínají se zase vyprazdňovat a čas se v nich počítá pozpátku."
Také se dozvěděla, že kapalina v časoměru může mít různé barvy a některé, jako třeba v tom jejím, jsou upravené i na noční režim, tedy tak, že kapalina ve tmě slabě světélkuje.
Přišlo jí to zajímavé, ačkoli přemýšlela, jak pracné muselo být něco takového vyrobit. Trochu se jej bála používat, aby je nešťastnou náhodou nerozbila.
Teď jí však přišel vhod. Neustále se naň koukala, ale to, co jí ukazoval, ji vůbec nepotěšilo. Zbávalo už jen 10 chvil, než začne hodina a Naina nikde.
Náhle se jí za zády ozvalo: "Na co tu čekáš?"
Prudce se otočila. Za ní stála Tivae, dlouhé vlasy jí vyklouzávaly z rozcuchaného copu. Zvědavě na ni hleděla.
Lin se automaticky obrnila proti hádce, ale pak si uvědomila, že zlatovlasá dívka nevypadá na to, že by se chtěla přít. Prostě ji to jen zajímalo. Přesto odpověděla nepříliš mile, protože si vzpomněla na to, co se mezi nimi odehrálo předtím.
"Do toho ti nic není!" a v duchu si přála, aby se dívka cítila uražená jejím tónem i odpovědí a odešla. Ta ji však zřejmě nehodlala nechat na pokoji.
"Samozřejmě že je. Jestli si vzpomínáš, učitel Zarhashen mi nařídil, abych tě provedla p škole a já to chci splnit. Dneska máme hodinu vzadu, tak ti ukážu cestu."
"Že ses včera starala o to, abys mě provedla," neodpustila si jedovatost Linmaria.
" Nijak si tím očividně netrpěla. Našla sis někoho jiného, takže si mě nepotřebovala," nedala se Tivae vyvést z míry.
"A jestli chceš stihnout hodinu, tak pojď se mnou. Jestli tu ale míníš stát celý den, já tu trčet nebudu. Nemůžu si to dovolit a ani se mi nechce. Takže jdeš nebo ne?"
Lin zaváhala a pohlédla na časoměr. Za pět chvil začne výuka. Nechtěla ztratit nově získanou kamarádku, jen protože neměla trpělivost čekat, ale na druhou stranu, dál už čekat nemohla. Má při´jmout pomoc od dívky, která na ní byla do teď akorát tak protivná?
"Tak co?" pobízela ji netrpělivě Tivae, "jdeš?"
"Tak dobře," přikývla Lin.
"Tak honem," vyrazila spolužačka rychlým krokem, "máme málo času."
Chvíli kráčeli mlčky, Lin měla co dělat, aby dívce stačila.
"Čekalas na Nainu?" ta otázka přišla nečekaně, ale Lin přikývla. Za takovou odpověď nic nedá.
Jenže Tivae se s tím nespokojila: "Tak to ještě že jsem přišla. Taky bys tam mohla stát ještě po konci světa."
"Co tím myslíš?" otázala se Lin, přestože nechtěla slyšet odpověď.
"Samozřejmě to, co z toho vyplývá. Že by ses taky Nainy nemusela dočkat."
"Naina by přišla, slíbila mi to."
"Vážně? 6e se teda ještě neukázala."
"Něco ji muselo zdržet," sama cítila, že e to velice chabá výmluva a štvalo jí, že té holce nedokáže říci něco lepšího na obhajobu své kamarádky. Přestože byla trochu upovídaná, byla také první, která se k ní zachoval mile a ona se jí ani nedokáže pořádně zastat.
A Tivae, která se k ní od začátku chovala hnusně, teď má kecy i o její kamarádce. Přešla do protiútoku.
"A co je ti vůbec do toho? Není ti nic do mě ani do mých kamarádek."
Tivae, kráčející pár kroků před ní se prudce otočila: "Snažila jsem se tě jenom varovat. Naina tě zradí, pokud se jí zachce. Je to podlá mrcha."
Lin se roztřásla vzteky. Už toho má vážně dost. Tahle holka ji uráží od chvíle, kdy se poprvé potkaly a teď se ještě bezdůvodně naváží do její přítelkyně. Ne, to si nenechá líbit.
"Ty," zavrčela vztekle, "to ty jsi podlá mrcha. Jak jen jsem ti mohla věřit, že mi chceš pomoct. Jdi mi z cesty."
"Prosím," pronesla posměšně dívka, "nikdo tě tu přece nedrží."
"Ještě aby," Lin prošla vztekle kolem ní a přes rameno ještě utrousila: "Nestojíš ani za pohled, ty špinavá ..."
Nedořekla. V tu chvíli ji totiž cosi chytilo za kotníky a podtrhlo nohy. Naštěstí instinktivně nastavila ruce, jinak by jí kamínky na cestě rozedraly obličej. Takhle to odnesly jen lokty a kolena. Zlostně se zvedla. Tak tohle přehnala!
Pohlédla na svou protivnici. Tivae stála nakročená a její zlaté vlasy už nebyly spletené do copu, nýbrž divoce kroutily kolem její hlavy. A pak se ty vlasy divoce rozlétly k ní. Ve chvilce byla chycená v zlaté spleti. Prameny vlasů ji přitáhly ruce k tělu a znemožnily pohyb.
Tivae si ji prudce přitáhla k sobě: "Nikdo, dokonce ani takový hlupák jako ty, mi nebude nadávat, když se mu snažím pomoct."
Lin jí pohrdavě pohlédla do očí a pak povolala nadání.
Spatřila na tváři dívky úlek, jak se vzduch prudce ochladil, ale pak Tivae pronesla: "Myslíš si, že jsem stejný strašpytel jako Merlemova parta? Nějaká zima mě nezastraší."
Lin se ušklíbla. Ještě neskončila. Uvědomila si, že zvolila špatnou taktiku. Zima vlasům neublíží, zato horko ano! Převrátila sílu nadání. Chvíli se nedělo nic.
"Co?!"
Sevření vlasů povolilo. Bylo to jen na okamžik, ale to stačilo.
"Otče, dej mi svou sílu," zaprosila v duchu Lin a přitlačila na nadání větru. Náhle se ocitla několik metrů ve výši. To nečekala. Chtěla jen nadskočit, ne vzletět.
Neměla však čas na údiv. Zlaté prameny za ní okamžitě vyrazily. Na okamžik polevila v soustředění a už letěla k zemi.
Náhle se ozvalo rázné: "Tak to by stačilo!"
Lin dopadla do čehosi mokrého a studeného, avšak poměrně měkčího než čekala.
Zvedla se na nohy, voda z ní kapala a podívala se, kdo to promluvil. Mezi ní a Tivae se zdvihala vodní stěna a stála tu Niera, jíž z očí šlehaly blesky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama