Kapitola 17

1. prosince 2012 v 16:02
Další dny uběhly jeden jako druhý. Vinae spala a jedla, spala, a když se probudila, jen tak ležela nebo zase jedla. Zpočátku jí musela Tera pomáhat i jen se posadit, ale postupně se dívce vracely síly. Dostala nové šaty, věc, za kterou byla dívka opravdu vděčná. Žena jí je přinela, sotvaže se byla alespoň trochu bez pomoci hýbat a Vinae, přestože jí projížděly záchvěvy bolesti, ze sebe svlékla staré šaty a oblékla ty nové. Pak se podívala na ty, jež teď ležely na podlaze. Po cestě lesem a hlavně po pobytu z vězení z nich zbyly jen cáry a dívka se v nich styděla i v příšeří pokoje.
I přes nové šaty však začínalo Vinae být značně nepohodlně. Nudila se, ale Tera s ní moc dlouhé rozhovory nevedla. Netušila, co s ní zamýšlejí. Několikrát se zeptala na Feara, ale vždy dostala zápornou odpověď a tak to vzdala.
Jednoho dne se odhodlala a zeptala se na Ardu. Chtěla se zeptat už dlouho, ale bála se Teřiny reakce, protože Ardovo mučení byla její vina. To ona ho přece jmenovala jako svého spojence.
Když položila tuhle otázku, Teřina ruka ztuhla uprostřed pohybu a přes ženinu tvář se mihl stín. Pak dokončila pohyb, jakoby se nic nestalo, odložila na stolek poslední kousek jídla a bezvýrazným hlasem pronesla: "Zemřel."
Poté se otočila a odešla, bez jediného slova, které by dívce řeklo víc.
Zemřel! Vinae bylo, jakoby ji někdo praštil palicí. Je vinná smrtí toho muže, o němž věděla jen to, jak se jmenuje. Kvůli její hrozné chybě ten muž zemřel!
Už vůbec neměla hlad. Přepadlo ji zoufalství a vztek na sebe samu. Zklamala Nirké, Zarré a ještě kvůli ní umírají lidé. K čemu je ona vůbec na světě dobrá? Proč přežila zrovna ona a ne ten muž. Vždyť není nijak výjimečná. Nikdy neudělala nic pořádného. A přesto je to vždy ona, kdo vyvázne. Proč?
Nikdy o to nestála. Vždyť vlastně do toho všeho byla zatažená. Jediné, co udělala, že se šla podívat do paláce a to zřejmě stejně byla chyba.
Po tvářích se jí začaly koulet slzy.
"Už se zase lituješ," pomyslela si zlobně, "A zrovna teď, když na tom nejsi tak špatně. Mělas víc důvodů ve vězení. Proč jsi nebrečela tam," posmívala se sama sobě.
"Přestaň!" nakázala si rozzlobeně a zaryla nehty do dlaně.
"Jestliže jsi až do teď byla zbytečná, je na čase udělat něco pořádně. Musíš zachránit Zarré!"
Pomalu se zvedla z postele a opatrnými krůčky přešla ke dveřím. Až doposud se jí podařilo udělat jen pár kroků, ale to se mnoho nesnažila, protože jí Tera radila, aby nechala rány pořádně dohojit a také chtěla nabrat síly, až přijde čas na pokus o něco většího.
Teď ta chvíle přišla. Už nedokázala nečinně sedět. Musí něco udělat!
Vzala za kliku a potichu pootevřela dveře. Už dříve si všimla, že za sebou Tera nikdy nezamyká a teď zjistila proč. Nebylo to potřeba. Sotvaže udělala první krok ze dveří, odlepila se z výklenku ve zdi tmavá postava a zahradila ji cestu.
"Kampak?"
Vinae zvažovala možnosti. Muž před ní nebyl žádná křehotinka. Rozhodně by ho nepřemohla.
"Chtěla jsem se projít. Vevnitř není nic, co dělat a já si potřebuju protáhnout nohy." Tak tohle jí asi neprojde. Jenže co lepšího mohla vymyslet?
"Dobře," muž kupodivu přikývl. "Chvíli počkej, vezmu si lampu."
Sehnul se do výklenku, chvíli tam něco kutil a pak se narovnal s lampou v ruce: "Můžeme jít."
Vinae ho pomalu následovala a žasla nad spletí chodeb, kudy jí vedl. Jak dlouho by jí asi trvalo se tu zorientovat? Vzpomněla si na to, co říkal ten muž tenkrát ve vězení, že se pod městem nachází nesmírné množství chodeb. Úžasné místo pro vzbouřence proti králi. Muselo to být tak. I přece tenkrát ve vězení říkali, že bojují proti králi. Jestli se dostali až do královských kobek, jakou moc asi mají? Jak rozsáhlá to musí být organizace. Vinae netušila, kolik lidí je třeba na takovouhle organizaci, ale určitě to není malá skupina.
Náhle se jí na chvilku zamotala hlava a ona se zapotácela, ale nespadla. Její hlídač a zároveň průvodce ji zachytil.
"Opatrně. Zotavovala ses ze svých zranění dlouho, tak se nepřetěžuj. Můžeš jít dál, už jen kousek a dorazíme někam, kde se budeš moci umýt a převléct do něčeho čistého."
Vinae přikývla.
Musela se zeptat. Potřebovala vysvětlení.
"Proč tohle děláš?"
"Dělám co?"
"Chováš se mile. Neměl bys mě," Vinae se na chvíli zarazila, to slovo jí nešlo přes rty snadno, " nenávidět?"
"Proč?"
"Proč?! Zavinila jsem přece smrt jednoho z vás!"
"Já to tak neberu. Byla jsi vystavena Gerezonově výslechu. Mnozí silní muži už jím byli zlomeni, tys vydržela. Jestli chceš někoho vinit z Ardovy smrti, viň Gerezona. To on ho zabil, ne ty."
"Sotva mě znáš a přece mě neodsuzuješ? Co jsi to za muže?"
"Právě proto, že tě neznám, tě nemůžu soudit. Ale viděl jsem tvé rány. Musela jsi hodně trpět. Až tě poznám, udělám si na tebe názor. Ale Gerezon by si našel někoho jiného, i kdybys nikoho nejmenovala. On se vyžívá v krutostech. Jak bych tebou mohl pohrdat kvůli tomu, že jsi řekla jméno, které ti zrovna přišlo na jazyk."
"Děkuji," zašeptala Vinae.
Ale v tu chvíli otevřel muž nějaké dveře ve stěně chodby a radostně prohlásil: "Tak a jsme tady."
Prošli dveřmi a ocitli se v malé místnůstce s nízkým stropem. Nebylo tu nic kromě pár sudů, dveří, kterými sem přišli a úzký záhyb schodiště vedoucího vzhůru.
Její průvodce opatrně stoupal po schodech, jedna otočka, druhá, třetí, a pak malá dvířka. Vinae netušila, jak se mohlo podařit dostat ty sudy dolů. Ale nějak to zřejmě jít muselo, jinak by tam nebyly.
Když vykročila ze dveří a narovnala se, musela zamrkat. Bylo tu příliš světla. Protřela si oči a rozevřela víčka pouze na malé štěrbinky.
Viděla, jak muž cosi přenáší a slyšela ho čímsi šramotit za svými zády. Konečně si oči zvykly a mohla je úplně otevřít. Nalézali se v útulně zařízeném pokoji, u zdi naproti oknu stálo lůžko, podlahu pokrýval koberec.
"Můžeme jít."
Otočila se k muži a zjistila, že dveře, kterými sem přišli, zmizely. Polovinu stěny teď zakrýval gobelín. Nezakrýval jen pár centimetrů nad zemí, ale ani tam nebyla jediná známka toho, že jsou tu dveře.
Její průvodce však nehodlal čekat, až to krytí prozkoumá.
"Tak jdeme," postrčil ji ke dveřím.
Vyšli na prostornou chodbu. Vinae ihned poznala, že tohle musí být dům někoho majetného. Z chodby vedly nejméně patery další dveře a končila širokým schodištěm.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama