Kapitola 19

15. prosince 2012 v 15:43
Linmaria se unaveně vlekla ulicí a přemýšlela, co ji čeká., až přijde domů. Teda jestli se její bydlení u Almardona dalo nazvat domovem.
Nebylo to nic radostného. Bude muset zasednout k učení. Na chvilku zauvažovala, zda nebylo lepší, když byla zlodějkou. Kromě obstarání potravy neměla žádné povinnosti.
Ale jestli to, že musí dřepět u učení, vede k lepšímu ovládnutí magie, nemá s tím problém. Musí se ovládnout a vydržet. To by ještě scházelo, aby si už druhý den školy stěžovala. Může se učit magii a má zajištěné bydlení i jídlo u Almardona. To je víc, než kdy měla jako zlodějka.
"Ale měla jsi svobodu," zahlodla hlásek v jejím nitru.
"Jo svobodu. Byl to boj o přežití. Krom toho, ukradla jsem tu knihu, takže kdyby se Almardon nezachoval tak, jak se zachoval, mohla jsem být bez ruky nebo taky mrtvá."
"Ale stejně, zajímalo by mě, co je t kniha vůbec zač," zamyslela se Lin. "Almardon třebaže je čaroděj s vysokým postavením, si pro ni došel až do Dolní čtvrti a rada se na ni taky ptala."
Z myšlenek ji vytrhl veselý hlas: "Ahoj Lin, jak ses dneska měla ve škole?"
"Maminko? Co tu děláš?"
"Ale, šla jsem se projít, nebaví mě pořád vysedávat v domě."
Na matčině rameni seděl riru, který ji poslední dobou provázel téměř pořád. Hlas Nedaril zněl vesele a rty se usmívaly, ale Lin ji dobře znala a postřehla v její tváři cosi, co ji přinutilo se zeptat: "Stalo se něco?"
Matka se na chvíli zarazila, pak se unaveně usmála: "Před tebou nic neschovám, co? Měla jsem na to být připravená. Reakce jsou tu stejné jako v Dolní čtvrti. Možná horší. V Dolní čtvrti jsem nebyla tak nápadná."
"Co to bylo dnes?"
"Jen pár vyděšených dětí a jedna služka. Prostě si příště vezmu plášť."
Lin se zamračila. Nesnášela to. Častokrát se s tou reakcí na matčin vzhled setkala. Lidé se báli nebo se pošklebovali. Copak za to maminka může?
Pokud mohla, snažila se je odehnat. Ale vždy to nešlo. Jako třeba dnes. Nemohla být s matkou pořád.
"To je v pořádku, Lin. Nemůžeš mě pořád ochraňovat. Zvládnu to sama. Už jsem si zvykla. A kdyby hrozilo něco vážnějšího, pořád mám magii."
Dívku to příliš neuspokojilo. Před posměšky se přece magií bránit nelze.
Ale bylo zřejmé, že to Nedaril nechce dál řešit a tak na ni dál netlačila.
"Ještě jsi mi neodpověděla, jak ses měla ve škole."
"Jo, skvěle."
"Vážně? Moc nadšeně to nezní."
"Dobře, tak skvělé to zase nebylo. Vlastně, nebylo to skvělé vůbec. Holka, která se ke mně včera chovala přátelsky, dneska nepřišla na místo, kde jsme měly sraz a vlastně ani vůbec nepřišla do školy.
Pohádala jsem se s holkou, která mě nesnáší od první chvíle, co mne spatřila a úplně bez důvodu, a navíc jsem porušila školní řád, když jsem na ni použila magii."
"Tys použila ve škole magii?"
"Jo, požila, ale ta holka si začala."
"Dobře, věřím, že tě vyprovokovala. Ale Lin, musíš se lépe ovládat. Nesmíš na sebe tolik upozorňovat."
Během rozhovoru vstoupili do domu a došli až ke dveřím Lin pokoje, nevšímajíce si sloužících, kteří je zvědavě pozorovali.
"No tak jsem porušila školní řád. Nevěděla jsem o tom," Lin začínala mít pocit, že se musí před matkou obhajovat a bylo jí to pěkně nepříjemné.
"Není to jenom o tom. Slyšela jsem, že jsi v parku použila magii na nějaké kluky. Tohle musí přestat. Začíná o tobě vědět příliš mnoho lidí. Možná jsme měly zůstat v Dolní čtvrti. Bylo to tam bezpečnější."
"Proč bezpečnější? Bylo tam přece spousta zlodějů a opilců. 5ekla bych, že to tam mi hrozilo nějaké nebezpečí, ale tady?"
"Nemůžeš pochopit... "
"Ano, nemůžu a už mě to nebaví. 5ekni mi pravdu, čeho se pořád tolik bojíš? Souvisí to nějak s mým otcem? Vím, že jsi něco takového zmiňovala tenkrát v Síni moudrosti. Už mne nebaví nic nevědět. Mám právo na to, abys mi to řekla."
Nedaril si povzdechla: "Ano, máš. Pojď, řeknu ti to, ale v soukromí."
"To můžeme mít hned," Lin zatáhla matku do svého pokoje a posadily se na postel
"Tak mluv."
Matka chvíli seděla, nevidoucí oči upírala do neurčita, jakoby tam hledala odpovědi. Váhala. Lin ji už už chtěla popohnat, když matka promluvila.

Tivae ji sledovala celý den. Cítila trochu škodolibé potěšení nad tím, jak jí to při tréninku s mečem nešlo.
Postupně její hněv trochu opadl, ale ne zcela. Snažila se jí pomoct a ona jí připomene to, na co se už tak dlouho snaží zapomenout.
Nemohla si pomoci, musela zareagovat, tak jak zareagovala. Věděla, že porušuje školní řád, ale tohle nemohla nechat být.
Před očima se jí vybavila tvář, tvář se zářícíma očima a rozpustilým úsměvem.
Proč jí to ta Linmaria musela připomínat!
A přesto, byla jí podobná. Postavou, stylem chůze, občasným výrazem tváře. A i ona skočila Naině na lep.
Neměla se pokoušet o to jí pomáhat. Má dost svých vlastních starostí. Zrovna teď, jak asi rodičům vysvětlí porušení školního řádu? Což o to, neřekne jim to, ale u rodinné tabule bude těžké skrýt pavouka na hřbetu ruky, znamení, že porušila školní pravidla. Fedran si jistě neodpustí nějak poznámku.
A rodiče jí nejsou zrovna příznivě nakloněni potom, co přišla domů promáčená a s rudým slepencem místo vlasů. Musela je znovu a znovu odstřihávat a nechat narůst. Byla tak vyčerpaná, že nebyla další den schopná jít do školy. To lepidlo muselo být zpracováno nějakým kouzlem, šířilo se po vlasech jako mokrá skvrna po ubruse, a ona musela být rychlejší, než jakou rychlostí se to šířilo. Zajímalo by ji, kde to ti pitomci sebrali, oni přece kouzlit neuměli. Nejspíš v nějaké horší části města.
Když pak přišla do školy, samozřejmě, že se pošklebovali. Ale uměla si poradit, stačilo se zmínit o pochybném původu lepidla.
Horší to bylo s rodiči.
Její rodiče nedokázali u svých dětí snést jedinou chybu. Byli členy jednoho z Velkých rodů, měli velkou moc, a i kdyby nebyli dokonalí, chtěli se tak jevit.
Jejich syn, starší bratr Tivae, s tím neměl problém. Dokonale praktický, se skvělým hodnocením ve škole, dobře vypadající, ovládající své nadání.
Ale Tivae ho znala dobře. Možní na veřejnosti vypadal dokonale, ale pro ni to byl odpad, který si klidně mohl podat ruce s Nainou. Přestože vždy mluvil uhlazeně, pokud mluvil s někým pod svou úroveň, čišelo z jeho slov i způsobu řeči pohrdání. Nesnášel slabost a chudobu.
Dříve se Tivae občas styděla, že ho nedokáže milovat jako bratra, ale vždy ji to rychle přešlo. Považovala ho za neschopného lásky, jak by někoho takového mohla mít ráda? On se ostatně netajil tím, že ji považuje za ostudu rodiny.
Častokrát toužila po tom, aby měla bratra, který by jí byl přítelem. Který by se jí zastal, který by ji chránil. Tím Fedran rozhodně nebyl a Tivae se časem naučila bránit sama.
Musela se smát pošetilosti dívek, které obdivně vzdychaly nad jejím bratrem. Ona pro něj neměla víc než opovržení a lítost.
Jediným milým blízkým členem rodiny byl dědeček. I když, oslovení dědeček se po něj jaksi nehodilo. Byl členem rady a velice důstojnou osobou. Ale také prvním (tedy kromě babičky, ta však už byla po smrti), kdo jí pomohl se zvládnutím jejího nadání, když se u ní předčasně projevilo, a kdo ho uznal. On sám byl nazýván Nereucius, což znamenalo silný kámen, jeho schopností totiž bylo dát vzrůst jakémukoli kameni.
Toto nadání patřilo k jejich rodině odjakživa. Generace jejího rodu, odvozujícího svůj původ od Vergalla, využívaly své nadání a fantazii, aby daly vzniknout honosným sídlům, dnešním příbytkům šlechty. To proto byla většina domů přímo součástí hory, na níž město stálo.
Zilkar Nereucius byl obzvláště mocným potomkem rodu Vergallodů, proto jeho přízvisko.
Zato jeho vnučka jakoby do rodu vůbec nepatřila, Sice ovládala růst, ale pouze svých vlasů. Přestože se nadání obvykle projevovalo až kolem dvanáctého, třináctého roku života, ona ten dar objevila už v sedmi.
Zpívala si, píseň se slovy, která jí zrovna přišla na jazyk a která nic neznamenala, když náhle ucítila na zádech pohyb.
Její babička seděla na zahradě, když za ní malá Tivae přiběhla: "Babi, objevila jsem kouzelnou písničku, koukej!"
Začala zpívat a Ardfen užasle sledovala, jak se vlny vlasů její vnučky dávají do pohybu a rostou, až dívenku zahalily jako zlatý závoj a pokryly zem okolo jemným zlatým kobercem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama