Kapitola 20

21. prosince 2012 v 19:18
"Než ti tohle povím, chci, abys mi slíbila, že to nebudeš nikomu vyprávět, ledaže by nebylo zbytí."
"Jak to mám slíbit, když nevím o co se jedná?"
"Budeš mi prostě muset věřit, že je důležité o tom nemluvit."
"Dobře," přikývla Lin po krátkém zaváhání, "slibuji."
"Asi bych měla začít tím, že nepocházím z tohohle ostrova. Jako mladá jsem se o něm dozvěděla a jelikož jsem měla dar magie, chtěla jsem tenhle ostrov najít a věnovat se plně jejímu studiu. Nakonec se mi přes mnohé překážky podařilo Orontu najít a dokonce se i dostat do Bílé čtvrti. Váhavě mě přijali mezi sebe a tady jsem poznala tvého otce, okouzlujícího, pohledného Zirana Hergatloda. Byl členem jednoho z Velkých rodů, a přestože nebyl prvorozený a tedy dědic rodu, byl příliš dobrou partií pro dívku, která sice vládla magií, ale jejíž původ nikdo neznal.
Pravidla však málokdy dokážou zabránit lásce a my jsme byli stvořeni jeden pro druhého.
Avšak sotva rok po tom, co jsme se vzali, k tomu došlo.
Každý z Velkých rodů má určitý typ Nadání a k Ziranově rodině, která odvozovala svůj původ od třetího syna Zakladatelů Hergata, vždy patřila schopnost ovlivňovat myšlení druhých. Svou schopnost však skrývaly kvůli místním zákonům. Na počátku vzniku tohoto města totiž byl po pár špatných zkušenostech se zneužitím tohoto typu magie stanoven zákaz používání magie na jakékoli zasahování do mysli jiných.
Do kategorie, kam se řadí tento zákon, spadá i zákaz oživování mrtvých, z toho si asi dokážeš vyvodit, jak přísný zákaz to je.
Proto trénovali své ovládání magie a vydávali jiná kouzla za svá nadání, přesto platili za nejslabší rod z Velkých, protože je téměř nemožné dosáhnout takové dokonalosti v ovládnutí určitého typu magie, jako dává Nadání.
Ale Ziranův otec, člen rady, nechtěl být slabým. Nestačilo mu skrývat své nadání a věnovat svůj um studiu jiné magie. Porušil zákon a společně se svým starším synem Roodem využily rodové dědictví k získání moci. Svou moc používali skrytě a podařilo se jim ovládnout i část rady. To však nemohlo zůstat bez povšimnutí a ve zbytku rady rostlo podezření. Nastala válka, která se však odehrávala v tichosti a ve skrytu. Neumíralo se za velkých činů a hrdinských skutků. Ne, umíralo se tiše, ve svých postelích či v temných chodbách, magií, jedem či dýkou v srdci.
Nakonec se v Hvězdné věži setkali stoupenci Hergatlodů i jejich protivníci.
"Hvězdné věži?"
"Určitě sis jí všimla, je to ta černá věž vedle Síně moudrosti."
"Ano, už vím. Promiň, že jsme tě přerušila. Pokračuj prosím."
"Tak tedy, zde se setkali a utkali se tam. Nad věží se tenkrát blýskalo a mnozí na to hleděli s údivem, neboť málokdo věděl, co se děje. Většina těch, kteří to věděli, tam totiž bojovala o své životy. Členové rady proti členům rady, šlechtici a přátelé bojovali mezi sebou.
Umřel tam také Almardonův starší bratr se svou ženou, tak se o tom před ním moc nezmiňuj. Nakonec byl Ziranův otec poražen a členové rodu Vergallodů opravili veškeré poškození věže, takže se téměř nikdo nic nedozvěděl. Ziranův otec v té bitvě zemřel a Rood měl být popraven, avšak zmizel beze stopy.
Tvému otci se nakonec podařilo dokázat, že nijak nepodporoval plán svého otce a tak mohl zůstat na ostrově, hrozili mu totiž vyhnanství, ale přesto jej mnozí dál podezřívali a také jej obviňovali z toho, že dopomohl svému bratru k útěku. To však Ziran neudělal. O bitvě v Hvězdné věži věděl, přesto tam nešel. Věděl, že jeho otec musí být poražen, přesto nemohl bojovat proti své rodině.
Po úmrtí zbytku rodiny zdědil celé rodové sídlo. A pak jsme v zastrčeném oddělení knihovny objevili knihu. Na první pohled nevypadala nijak zvláštně, ale když jsme odhalili znaky na jejích deskách, zjistili jsme, že je to dílo sepsané samotnými Zakladateli, Randonem a Eldonou. A když jsme se pustili do jejího zkoumání, zjistili jsme zajímavou věc. Kniha měnila svůj obsah a velikost podle toho, kdo ji četl. Když jsme ji ukázali starému sluhovi Aianovi, který sloužil v rodině už desítky let a přesto neměl ani špetičku kouzelnického nadání, viděl jen prázdné stránky.
Věděl o ní Ziranův otec? To jsme netušili. Ale teď byl mrtvý a Roodovi o ní nejspíš neřekl, jinak by tu něco tak cenného nenechal.
Teď však byla v našem držení, a když jsme ji pročítali, stránku po stránce, řádek po řádku, kapitolu po kapitole, dozvídali jsme se neuvěřitelné věci. Několikrát jsme uvažovali, zda bychom ten nález neměli oznámit radě, ale vždy nás něco zdrželo zpátky. A pak jsme našli něco, co jsme nevěděli, že je možné a přece po tom tvůj otec v hloubi srdce toužil. Rituál, jak někoho zbavit Nadání. Ziran své nadání nenáviděl, bál se, že mu podlehne. Nechtěl ovlivňovat myšlení svých blízkých, učinit z nich pouhé otroky své vůle. Ale pokušení bývá tak silné. Proč nezjistit, zda mu jsou jeho milí stále věrní a co kdyby zjistl, že nejsou?
Proto se chtěl svého Nadání zbavit a objevení tohoto rituálu pro něj bylo zázrakem.
Ale nebylo to tak snadné. Museli jsme sehnat a zařídit spoustu věcí a mezítím vyvstal další problém. Ziran musel dokázat, že má jiné nadání než jeho otec a bratr a že od něj nehrozí stejné nebezpečí jako od nich. Jestliže by se jím neprokázal, nebyl by schopen dosáhnout důvěry zbytku čarodějů.
Byly to těžké časy. Zoufale jsme hledali, jak nastálou situaci řešit. A pak, když jsme již počítali s tím, že odejdeme z ostrova, pokud by nás ovšem, pustili, jsme to našli. Kouzlo, jak předat svou magii jinému. Mé nadání nikdo neznal, nebyla jsem odtud. Bylo tu řešení. Ziran to nepřál, nechtěl mne připravit o mé nadání, ale já trvala na svém. V tajnosti jsme provedli oba rituály. Ziran prokázal své Nadání větru a vypadalo to, že je vše v pořádku.
Ale nebylo. Stále tu byli tací, kteří nám nevěřili. Projevovalo se to pomalu, zpočátku skoro neznatelně.
Mezitím ses narodila ty a byla jsi naším nejcennějším pokladem. Ale jak jsi rostla a nenávist lidí k nám se projevovala silněji, znovu na nás dolehl strach. Nebáli jsme se o sebe, dokázali bychom umřít, ale báli jsme se o tebe.
Jednou jsi na tři dny zmizela a my tě nebyli schopni najít. Hledali jsme dnem i nocí, ale nikde jsi nebyla. Potom si se najednou objevila na ulici před naším domem.
Od té doby jsme tě drželi doma, a jestliže jsi přece jen šla ven, tak jedině s jedním z nás. Nedůvěřovali jsme v tom nikomu, ani chůvě, ani Aianovi.
Přesto jsi za námi jednou přišla, v ruce kouzelnou hračku, prý ti to někdo moc milý dal, ale nebylas schopná ho popsat. Někdo cizí se musel dostat k nám do zahrady.
Došli jsme k závěru, že tě musíme nějak ochránit a to tak, že se budeš schopná bránit sama. Zinar se svého nadání vzdal, ale pořád tu byla magie, kterou ti mohl předat. Byl to risk, dát sotva sedmiletému dítěti takovou moc, ale museli jsme to udělat.
Provedli jsme rituál, který jsme už jednou dělali, a přece se tentokrát cosi pokazilo. Když jsme skončili, Ziran zjistil, že ti nepředal pouze větrné nadání. Předal ti svou celou svou magickou moc. Nebyl schopen udělat jediné slaboučké kouzlo.
Jak dlouho to mohl utajit? I když neměl místo v radě, které mu jako zástupci jednoho z Velkých rodů náleželo a bylo mu upřeno pouze kvůli tomu, co udělala jeho rodina, přesto byla magie součástí jeho života.
Navíc, každý plně vycvičený čaroděj ovládající své schopnosti dokáže vycítit magii. Bylo jasné, že se Ziran nemohl naučit za jedinou noc svou moc tak dokonale skrývat a přece z něj nešlo vycítit vůbec nic.
Než však mohl nastat problém s odhalením tohoto faktu, kdosi v našem domě založil požár.
Zbytek už znáš. Otec mne a tebe dostal ven a pak se vrátil dovnitř pro Aiana, kterého jsme neviděli a mysleli jsme, že zůstal v domě, a také pro knihu. Šla bych s ním, mohla jsem mu pomoci, ale byla jsi tu ty, moje malá vyděšená dceruška, která mě potřebovala, a také tu bylo moje zranění. V tomhle stavu jsem se vzmohla akorát na to, abych nekřičela bolestí a tak tě ještě více nevyděsila.
Aian se za chvíli objevil, podařilo se mu z hořícího domu uniknout svými silami, ale Ziran nikde. Čekala jsem a čekala, Aian se mě snažil přemluvit, aby se mi alespoň mohl podívat na popáleniny, ale já jen zírala do plamenů, a zoufale prosila, ať už Ziran přijde. Pak se dům zhroutil."
Po tváři matky stékaly slzy a skapávaly jí na šaty, kde vytvářely tmavé skvrny. Lin si uvědomila, že se neovladatelně třese.
"Tvůj otec se neobjevil. Kéž by ještě měl svou magii, mohl se zachránit. Ale tak se nestalo. Zůstal tam. Nevěděla jsem, co dál. Komu věřit? Pak jsem si to uvědomila. Nenáviděla jsem je všechny. Zabili mého milovaného Zirana.
Aian, který kromě nás jediný přežil, nás odvedl z Bílé čtvrti. Byla noc. Sehnal pro nás úkryt a lékaře. Neměli jsme téměř nic. Byl starý a nic nám nedlužil, přesto si našel práci a pečoval o nás. Po jeho smrti jsme se odstěhovali do domku v Dolní čtvrti, bydleli jsme tam až do Almardonova příchodu.
A teď jsme zpátky! Zpátky mezi těmi, kteří mne svou záští připravili o všechno. Nenechám se připravit ještě o tebe. Proto buď opatrná. Nikomu neříkej své celé jméno. Bojím se, že ti, kteří zabili tvého otce, jsou stále ochotni nenávidět každého z jeho rodu.
Almardon nám pomůže. Kdysi byl Ziranovým přítelem. Ale přesto musíš být opatrná a pečlivě vybírat, komu budeš důvěřovat. Všichni si mysleli, že jsme mrtví a nejlepší bude, když to tak zůstane. Kdyby se tě někdo ptal na tvůj původ, narodila ses v Dolní čtvrti. Odmalička jsi zlodějka. Rozumíš?"
"Chceš po mně, abych lhala?"
"Musíš to udělat. Je to pro tvoje dobro!"
"Musím si to promyslet. Můžeš mě teď nechat o samotě?"
Nedaril se zvedla. Na prahu dveří se ještě na chvíli zarazila, jakoby chtěla, něco říct,ale pak za sebou tiše zavřela dveře a s hlavou plnou starostí se vydala chodbou do svého pokoje.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama