Jamálí a mořská příšera

26. ledna 2013 v 19:37 | Eriona Portraid |  Povídky
"Za dávných časů, žila v mořské jeskyni obrovská příšera. Byla napůl lidská, měla hlavu jako lidé, tělo jako lidé, ale od pasu dolů vypadala jako mořský had. Příšera žila v klidu ve své jeskyni dlouhá léta, ale s přibývajícím časem se začala cítit osaměle. Protože měla lidská ústa, dokázala mluvit, ale kolem ní nebyl nikdo, kdo by ji poslouchal. Mořská příšera se rozhodla, že si do svého domova přivede někoho, s kým by si mohla popovídat.
V noci, když byl měsíc nejvýš, vylezla příšera z jeskynně a zamířila do nejbližší lidské vesnice. V noci v ulicích nikdo nebyl. Stvůra nemohla nikoho najít ať hledala jak chtěla. Už chtěla odejít a vrátit se příští noc, když tu zaslechla kroky. Nějaký chlapec byl venku dlouho a teď honem běžel, aby o něj rodiče neměli strach. Obluda se zaradovala, chlapce popadla do jedné ze svých obrovských dlaní a rychle se vydala směrem k moři. Chlapec se bránil a křičel, ale jeho únosce byl moc silný. Dřív než stihl chlapcův křik někoho vzburcovat, byli na mořském břehu a příšera se s hlasitým cáknutím potopila pod vodu.
Než doplavali na místo, chlapec se málem utopil. V jeskyni se rozkašlal a bojácně se okolo sebe rozhlížel. Jeskyně byla velká a prostorná, ale jediný východ byl přes vodu.
"Jak se jmenuješ?"
Příšera byla tak šťastná, že si má konečně s kým promluvit, že si ani nevšimla slz, které mělo dítě v očích, ani strachu, který ho rozechvíval. Chlapec se při slovech nestvůry roztřásl ještě víc. Obličej i ústa sice byla lidská, ale slova tak rozhodně nezněla. Příšera měla skřípavý, pronikavý hlas, který v uších bolel.
"Jak se jmenuješ?" Příšera se zeptala ještě hlasitěji v domnění, že ji chlapec přeslechl. Ten se ale rozvzlykal ještě víc a schoulil se do klubíčka, ruce přitlačené na uších.
Chlapec byl v jeskyni příšery už třetí den. Měl strašný hlad a hlavně žízeň. Všude sice byla voda, ale byla slaná.
Příšera také nebyla ze svého návštěvníka dvakrát nadšená. Ať se snažila jak chtěla, nedokázala z něj vymámit ani slovo. Také už měla hlad a byla rozzlobená. Chvíli se dívala na malou hromádku v prostředku jeskyně, pak se otočila a skočila do vody. Uloví si nějakou rybu. To lidské dítě má určitě taky hlad a třeba najedené bude mluvit.
Chlapec uslyšel hlasité šplouchnutí. Otočil se, ale viděl už jen konec šupinatého ocasu mizícího pod hladinou. Tohle by mohla být jeho šance. Chvíli počkal, až si byl jistý, že obluda je skutečně pryč, pak se zhluboka nadechl a potopil se.
Proplul podvodním tunelem a zamířil k hladině. Už mu docházel dech a ruce umdlévaly, když konečně rozrazil hladinu a do plic se mu dostal čerstvý vzduch. Rychle zamířil ke břehu a v duchu se modlil, aby to stihl včas, dřív než příšera zjistí, že jí její vězeň uprchl
Chlapec se vypotácel na břeh. Vysílením skoro upadl, ale přiměl se jít dál. Pořád měl strach, že se stvůra vrátí a zavleče ho zpátky do svého podmořského vězení.
Ve vesnici se všichni seběhli a ztraceného chlapce vítali. Radost však vystřídal strach, když jim chlapec vylíčil, co se mu přihodilo.
Od toho dne, co se chlapec vrátil se začali ztrácet lidi. Někdy to byl jeden člověk za celý měsíc, jindy několik. Lidé se báli vycházet z domů a kdo mohl, stěhoval se pryč.
Králi se dolehly zvěsti o podmořské příšeře, co unáší lidi, ale nic s tím nedělal. Jeho dcera, krásná princezna Jamálí, však byla na příšeru zvědavá a rozhodla se do oné vesnice podívat. Lidé z vesnice ji ochotně pověděli, kudy na mořský břeh, ale všichni ji odmítli provázet.
Co se tam stalo nikdo neví. Ale když se princezna nevrátila, několik odvážlivců se přeci jen k moři vydalo. Na břehu našli jen roztrhané muže z princeznina doprovodu, ale samotnou dívku nikde nenašli.
Král se strašlivě rozzlobil a poslal celé vojsko, aby příšeru zabili a jeho dceru zachránili. Vojáci ale dorazili pozdě. Když se dostali do podmořské jeskyně, našli jen ztracené vesničany zavalené v jednom z bočních tunelů, ale po princezně s příšerou jakoby se země slehla.
Nikdo ze zajatých vesničanů nevěděl, kam se mohli podít. Všichni mohli jen říct, jak je příšera unesla a zavřela tak, aby nemohli utéct. Nosila jim vodu i jídlo a mluvila na ně. Někteří nalezli odvahu jí odpovídat a příšera jim nikdy neublížila. Ale před několika dny se příšera vrátila s novým zajatcem. Vesničané slyšeli jen skřípavý hlas příšery a nějaký vyšší, ženský, který jí odpovídal. Pak všechno ztichlo a příšera už se nevrátila.
Ve vesnici byli všichni rádi, že se zajatci vrátili. Někteří byli ve strašném stavu, ale nakonec všichni přežili. Mořská příšera už se nikdy nevrátila a král po ní dál marně pátral. Svou dceru již nikdy nespatřil.
Říká se však, že když zemřel, na jeho rakvi položila dívka zahalená v zelenou látku perleťovou mušli. Někteří, kteří byli dost blízko na to, aby jí viděli do tváře říkali, že vypadala, jako mrtvá princezna. Když však onu neznámou hledali, našli jen zelený šátek na mořském břehu a stopy vedoucí do vody.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama