11.Kapitola

30. března 2013 v 18:39
Ryuu vyšel před školu, nastavil tvář slunci a povzdechl si. Zajímalo by ho, kde Yae je. Po té, co jí nechali zavolat rozhlasem, se už do třídy nevrátila. Doufal, že se jí nic nestalo a že to do večera vyřeší. Jen co pomyslel na večer, začal být nervózní. Bude mu věřit? Jak to přijme? Co udělá? Pomůže mu? A hlavně, neublíží jí to?
Ryuu si vzpomněl na doktora, který ho varoval, že když si člověk po ztrátě paměti náhle vzpomene na nějaké špatné zkušenosti, může mu to ublížit a zanechat na něm trvalé následky. Znovu si povzdechl. Nedokázal odhadnout, jak bude reagovat. Chvílemi se mu zdálo, že je to pořád to ustrašené děvčátko co plakalo v rohu cely, ale hned vzápětí se mu před očima změnila na silnou dívku, kterou nic nerozhází a která je pro něj naprosto cizí.
No, až jí to dnes poví, všechno se ujasní. Ryuu jen doufal, že se Yae nic nestane. Kam jen mohla jít? Do háje, má o ní starost. Měl si jí říct alespoň o číslo.
"Ehm, ty jsi Ryuu?"
"Ano." Ryuu se pátravě zadíval na kluka, co ho oslovil. Vypadal o něco starší, než on. Měl krátké vlasy poněkud rozpačitý výraz v obličeji.
"No, totiž… Mám tu pro tebe hovor." A podával Ryuuovi mobil.
"Cože? Kdo to je?" Ryuu byl opatrný. Napadlo ho hned několik lidí, kdo by mu mohli takhle volat a ani s jedním z nich nechtěl mluvit.
"To je slečna Yae. Prý s vámi musí nutně mluvit."
Ryuu se beze slova natáhl po mobilu. Co se stalo? Navenek to nebylo poznat, ale uvnitř měl starosti. Přece jí nemohli chytit?! Ne, ne to by mu nevolali!
"Haló? Yae? Tady Ryuu."
"Ahoj Ryuu, prosím tě, já se ti strašně omlouvám, já večer nemůžu přijít."
"Cože? Proč?"
"Víš, jak mě dnes volali do ředitelny?"
"Jo."
"Tak mi ředitel řekl, že volali rodiče, že mě venku čeká auto. No, a když jsem nastoupila, zjistila jsem, že jedu do Tokya na večírek a nemám šanci se vrátit."
Ryuu uvažoval rychle.
"Kdo ten večírek pořádá a v kolik?"
"Moji rodiče a začíná v šest večer."
"Dobře, díky."
"Počkej Ryuu, nepokládej to. Já se ti moc omlouvám, ale fakt to není tak, že bych nechtěla přijít. Povíš mi to zítra? Prosím."
"Neboj se." Ryuu zavěsil a podal mobil tomu klukovi, co mu ho půjčil, ovšem až potom, co si opsal Yayino číslo.
Poděkoval a rychle zamířil domů. Cestou vybral číslo v předvolbě. Po prvním zazvonění to někdo vzal.
"Haló Atsushi, tady Ryuu. Potřebuji, abys mi něco zařídil."


Yae svěsila ruku s mobilem. Neboj se. Znamená to, že jí to stejně poví? Určitě ano. Ale vysvětlila mu to pořádně? Měla mu říct, že prostě neměla šanci z toho auta vystoupit. Že nechtěla jet, ale že neměla na vybranou.
Z chmurných úvah ji vyrušil Johnův hlas.
"Jak to dopadlo, smím-li se zeptat."
"Když jsem se ho zeptala, jestli mi to poví, řekl: 'Neboj se.' To znamená, že mi to řekne, ne?"
Yae byla trochu zoufalá. Proč musel být ten pitomý ples zrovna dnes?
"Jsem si jistý, že to znamená, že vám to poví. Jinak by rovnou odmítl. Nebojte se." John se na Yae usmál přes zpětné zrcátko. Yae mu po krátkém zaváhání úsměv oplatila. Přeci jenom byla o něco klidnější.
"Co je to vlastně za večírek?" Zeptala se Yae s pramalým zájmem, jen aby nemusela myslet na Ryuua.
"Nevím, slečno. Vaši rodiče nepodali žádné bližší vysvětlení. Večírek byl oznámen přednedávnem, jako společenská událost."
"Je nějaké téma?"
"Pokud mě paměť neklame, tak italské karnevaly. K šatům tedy patří i maska."
"Já ale nic takového nemám."
"Proto jedeme už teď. Šaty už jsou připraveny, jen je potřeba je přezkoušet a doladit. Vaše maskérky a kadeřnice už na vás čekají. Vaše matka mi kladla na srdce, abych vás přivezl co nejdříve, aby se všechno stihlo.
"To by mě zajímalo, co se tak najednou stalo."
"Dřív jste také chodila na všechny večírky."
"Ano, ale když byly v našem sídle. Bylo by divné, kdybych na ně nepřišla. Na cizích jsem mockrát nebyla. A teď, co bydlím v Kyotu, jsem dost daleko na to, abych tam nemusela být."
John na to neměl co říct. V autě se rozprostřelo ticho. Yae si po chvíli vytáhla z tašky knížku a zabrala se do čtení.
Po několika hodinách byli konečně na místě. Yae vystoupila z auta a zhluboka se nadechla. Stále před obrovskou vilou, která byla několik minulých let jejím domovem. Povzdechla si a zamířila ke dveřím. Ty se před ní otevřely a dívky se hned ujala jedna ze služek, které na ni čekaly.
"Tudy prosím, slečno." A s úklonou jí vyzvala do schodů. Yae si znovu povzdechla. Služebná ji dovedla rovnou do koupelny, kde čekalo několik dalších služek, aby jí pomohli s koupelí. Yae zavřela oči, má vůbec cenu něco říkat? Jo, má! Prudce oči zase otevřela a rázně se otočila k služebným.
"Nebudu vás potřebovat, vykoupu se sama, můžete jít." Služebné se zarazily, ale rychle se vzpamatovaly. Položily, co která zrovna držela, a s úklonou se odešly z pokoje. Yae konečně osaměla. Sedla si na kraj vany a položila ruku do horké vody. Zamyšleně pozorovala proud horké vody, kterým se vana stále napouštěla. Najednou jí přepadla zima. Rychle ze sebe shodila oblečení a ponořila se do horké náruče vody. Vana byla obrovská, spíš jako bazének. Yae v ní mohla udělat několik temp. Ponořila hlavu pod hladinu a vynořila se, až když jí docházel dech. Vypnula vodu a pak se jen pohodlně usadila a relaxovala. Chvíle se jen tak válela, ale pak se dala do mytí. Z poličky plné nepřeberného množství mýdel, gelů a šampónů vylovila své oblíbené s vůní růží a začala si šamponovat vlasy. Když už byla vana plná pěny a voda povážně vychladla, vypustila ji, opláchla se a osušila. Mokré vlasy si zabalila do ručníku, sama si okolo těla jen omotala osušku a vyšla ven.
Vedle koupelny byla maskérna. Yae si lehla do křesla a nechala kadeřnice a kosmetičky, aby dělaly to, co umí nejlépe. Ty se také hned pustily do práce. Rozčesávaly a sušily jí vlasy, plácaly různé masky na obličej a upravovaly nehty. Pracovaly mlčky, jen občas některá prohodila slovíčko. Yae to ticho uspávalo. Líně pozorovala prasklinu na zdi a myšlenky se jí rozutekly.
"Hotovo, slečno. Pojďte se prosím obléknout.
Yae se s trhnutím probrala z dřímoty a rychle se rozhlédla. Pořád napůl ležela v pohodlném křesle, oblečená jen v osušce. Vlasy teď už měla suché a volně jí splývaly kolem obličeje. Pomalu se zvedla a zamířila ke dvěma služkám, které v rukou držely šaty. Yae si je se zájmem prohlédla. Vypadaly nádherně. Byly z tmavě modré, skoro černé lehoučké látky s výšivkami stříbrnou nití. Víc nestihla zaregistrovat a už ji do toho oblékali.
"Tady to přidrž."
"Tohle narovnat."
"Tady to bude chtít malinko utáhnout."
Konečně bylo všechno upraveno a šaty dodělány. Yae otevřela oči, které měla zavřené, aby se nepřipravila o překvapení a podívala se do zrcadla. Ze rtů ji slynulo tiché: "Wow."
Šaty byly prostě dokonalé. Byly z tmavě modrého hedvábí s přiléhavým živůtkem vyšívaným stříbrnou nití. U pasu byla vrchní stříbrná látka rozstříhaná a nařasená tak, že když se Yae pohnula, dlouhé pruhy tmavé látky se okolo ní roztančily a odhalili tak spodní, o několik odstínů světlejší, látku, která tvořila sukni dosahující zhruba ke kolenům. Zatímco tmavá látka dosahovala až na zem, světlejší byla krátká a nařasená tak, že se při každém kroku točila a tvořila spolu s tmavými pruhy nádhernou podívanou.
Šaty neměly rukávy spojené s tělem, ale na pažích, hned pod rameny měla Yae přichycené něco na způsob rukávů. Bylo to vytvořené na stejném principu jako sukně. Horní proužek byl z elastické látky a držel tak na paži zbytek, který tvořily opět dlouhé pruhy látky, stejného odstínu, jako živůtek šatů. Tentokrát ale nebylo nic pod nimi, a tak když Yae zvedla na zkoušku ruku, volně splývaly podél těla a paži měla holou.
Yae mohla na šatech oči nechat. Byly překrásné. Zatočila se přes zrcadlem nadšením a se svítícíma očima sledovala, jak za ní všechno vlaje.
"Páni, ty jsou nádherné."
Služky se usmály. "Ty byly navrženy speciálně pro vás na tenhle večer. Nejdřív nebylo jisté, jestli je stihnou ušít, ale nakonec se to zvládlo."
Yae zpozorněla. Teď by mohla mít šanci něco se o tom večírku dozvědět. Nelíbilo se jí, jak moc rodiče chtějí, aby tu dnes byla.
"Proč se to skoro nestihlo?" Yae se znovu zatočila, aby rozptýlila pozornost služek. Povedlo se. Ta, co se ozvala i předtím, ochotně odpověděla i teď.
"Protože ten večírek byl oznámen teprve před týdnem. Bylo to hodně nahonem."
"A proč to bylo tak rychlé, to se něco stalo?"
"Nevím."
"A jako co se to tedy ohlašuje?"
"Jako společenská událost u příležitosti navázání dobrých vztahů s rodinou Matsuhi."
"Ale vždyť s tou máme dobré vztahy už dávno."
"To my nevíme. Ale pozvaných je strašně moc lidí a prý nikdo neodmítl." Služka trochu ztlumila hlas. "Jedna služka z kuchyně slyšela vaše rodiče, jak se o tom večírku baví, ale když vešla s jídlem, ihned ztichli. Stihla jen zaslechnout, že se zmiňovali o vás a nějakých problémech."
"Hmm." Yae byla zamyšlená. Co tohle znamená? Večírky se vždy oznamovaly dlouho předem, aby lidé ještě neměli něco jiného a aby se stihly všechny přípravy. A navíc večírek na počest rodiny Matsuhi?
Rodina Matsuhi byla obchodním partnerem rodiny Kannagi v mnoha podnicích. Vlastnili banky, továrny, podniky, restaurace a mnoho dalších. Jejich majetek byl jen o něco menší, než impérium Yainých rodičů.
"Do háje, něco mi uniká." Yae se na sebe frustrovaně zamračila do zrcadla.
"Slečno, pojďte sem, musíme vám dodělat make up a vlasy."
Yae si otráveně povzdechla. To ještě neskončili? Sedla si před velké zrcadlo s pultem plným šminek a vlásenek a nechala služky, aby ji dotvořily k obrazu svému.
Když maskérky skoro po hodině přestaly, musela Yae uznat, že své práci skutečně rozumí. Vlasy měla vpředu spletené do množství copánků, které byly v týle spletené do jakési růže. Zbytek vlasů jí volně splýval na záda. Yae se na jeden z copánků podívala blíž. Byly do něj vpletené modré broušené kameny, jak znala rodiče, byly rozhodně pravé.
Dívka se na sebe usmála do zrcadla. Rty měla zvýrazněné a kolem očí jí vedly třpytivé linky. Drahokámky ve vlasech se jí jemně leskly a blýskaly. Yae se to líbilo; třeba to přeci jen bude zábava.
"Slečno, máte jít dolů, večírek už začíná." Do dveří nakoukla další služebná a vytrhla tak Yae ze zamyšlení. Otočila se a chtěla vyjít ven, ale jedna z maskérek ji zadržela.
"Počkejte, ještě tohle." A nasadila Yae na tvář masku. Byla stříbrno-modrá, jak jinak, a zakrývala polovinu tváře. Horní okraj byl zvlněný, ozdobený modrým peřím a kolem očí byly stříbrné třpytky.
Yae se zatočila na místě, šaty kolem ní vlály. Vypadala jako jedna z postav na pravém italském karnevalu. Naposled do sebe mrkla do zrcadla, a pak už vyběhla ze dveří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama