Rybář

5. dubna 2013 v 14:53 | Alvrin |  Podivná setkání
Ben už byl starý muž. Zažil mnohé zvláštní věci i věci naprosto obyčejné. Zažil Velký hladomor, zažil i záplavy, bojoval za krále Norberta, i proti němu, když to jeho lenní pán poručil. Jako mladý byl obdivován svými vrstevníky a milován dívkami. Teď to však už byl jen starý muž, rybář, který si tak akorát vydělal na živobytí. Jeho chaloupka na útesu byla stejně stará a ošlehaná větrem jako on sám a malá loďka, v níž se vydával na moře, byla oprýskaná, s plachtami zašívanými, přesto naprosto spolehlivá.
Toho rána vyrazil Ben jako obvykle časně, ještě před úsvitem, vlastně spíše ještě za noci. Chtěl, aby ryby byly čerstvé, až je prodá. Čím je ryba čerstvější, tím je chutnější a také jsou za ni kupující ochotní více zaplatit.
Byla ještě tma, ale než Ben dorazil do své oblíbené zátoky, tma se změnila v šero, a na východě se ukázal proužek světla. Starý muž tyhle rána miloval. Šumění příboje, jak se rozbíjel o skaliska, křik racků a jemné pohupování lodi na vlnách. Když však vyšlo slunce, moře zneklidnělo. Jeho vlny už Mušli, jak pojmenoval Ben svou zavalitou loďku, nekolébaly, nýbrž do ní zlostně narážely, jakoby ji chtěly vypudit z mořské hladiny, zahnat na pevninu.
Ben znal moře, poznal, že přijde bouře několik hodin předtím, než opravdu přišla. Věděl, že by měl poslechnout varování, ale nejdříve chtěl vytáhnout sítě. Byly podivně těžké a pak. když se vynořily nad hladinu, spatřil proč.
Kromě stříbřitých těl ryb se tu lesklo i cosi zlatozeleného, velký šupinatý ocas a nad ním nádherná tvář dívčí. Hleděla na něj krásnýma, vyděšenýma očima, měly barvu mořských hlubin a on rázem pochopil, proč se námořníci vrhávají přes palubu. Byla krásnější než všechny lidské ženy, které dosud spatřil, přestože její vlasy byly temně zelené, tělo jí pokrývaly šupiny a místo nohou měla ocas s ploutví. Zapomněl na vytahování sítě, přemýšlet, zapomněl na vzdouvající se moře, které bouřilo stále více, jen na ni hleděl jako očarován.
Pak mu podklouzly nohy, když velká vlna smýkla s jeho lodí a on si náhle uvědomil, co dělá. Moře těď přímo řvalo, rozlícené nad chycením bytosti, která byla jen jeho. Ještě jednou pohlédl Ben do těch zářivých očí, pak pozvedl nůž. Viděl její strach, strach z něj.
Potom jediným mávnutím ostří prořízl síť, na níž znal každý uzlík, již pletl po večerech, a uvolnil ji cestu ven.
"Tak běž," povzdechl, ačkoli nevěděl, zda mu vůbec rozumí. Vyklouzla do vln a s ní i celý jeho úlovek, který měl zaplatit večeři a částečně i opravu děravé střechy.
Ale mořská hladina se zklidnila a opět tu byly jen mírné vlnky, pohupující lodí, jakoby se nic z toho nestalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eriona Portraid Eriona Portraid | 6. dubna 2013 v 12:20 | Reagovat

To bylo krásné. Jinak, koukala jsem na Skip beat v jap. (Přečti si tam komentáře)A je úplně skvělej! Ona spadne! Nebo spíš skočí, ale nejde to jap pochopit. tak snad už to brzy bude v angličtině a já to přeložím.

2 Argonna Argonna | Web | 6. dubna 2013 v 14:19 | Reagovat

Velmi pekne, mam rada taketo pribehy a trochu tomu namornikovi zavidim, chcela by som zit na mori..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama