Stopy ve sněhu

6. prosince 2013 v 7:57 |  Svit severních hvězd
Už druhý den se krajina začínala vlnit a vypadalo to,že tam bude i les. Prahnul po něm, neboť už dlouho kráčel pustinou, kde byla k vidění jen bílá, bílá a zase bílá. Jídlo mu docházelo a ani si nepamatoval, kdy mu naposeled bylo teplo. Vlastně se divil, že už dávno neumrzl. Ale to jakoby se mu vyhýbalo. Už tolikrát si myslel, že přijde konec a nestalo se tak. Proč, čím byl tak jiný od těch, co mráz milosrdně uspal a nikdy se uř nevzbudili. Proč on jediný musel stále žít, stále pokračovat v cestě , přestože mu byla zima a žaludek se svíral hlady, stále odehánět myšlenky, které se vracely znovu a znovu. Avšak les znamenal naději, naději na oheň a možná i něco k snědku, podaří-li se mu chytit nějakého malého, nedostatečně opatrného tvora. Kam to vlastně jde, napadlo ho už po tolikáté. Ano, říkal si, že se dostane k jinému kmeni, ale dokáže to vůbec? A i kdyby ano, má vůbec šanci najít si tam novou rodinu, nové přátele. Jeho lidé obvykle cizince nevítali, pochyboval, že tomu u ostatních bude jinak. Již neměl tu sílu, která ho zprvu hnala kupředu, neměl už nic, proč by se snažil. A přece stále šel, aniž by věděl proč, dál a dál. Přešel přes další kopec a konečně se před ním objevil les. Temnější skvrna na bílé ploše, za ním se zdvihaly vysoké vrcholky. Opravdu došel tak daleko? Promnul si zledovatělou rukavicí oči a podíval se znova. Jedna z hor, mírně nalevo od směru jeho cesty, byla čtveřitě rozeklaná. Hora vody, připomínala svými vrcholy čtyři podstaty vody, led, sníh, kapalnou vodu a páru. To znamenalo, že dorazil až k úpatí Velkých hor. Vážně ušel takovou vzdálenost? Za tak krátko? Jak dlouho už to vlastně je, co ho vyhnali z Příbytků. Nebyl schopen si vzpomenout, až se namáhal, jak chtěl. Dny a noci mu splývaly v jedno. Vadilo mu to nebo ne? Vlastně nevěděl ani to. Už si nebyl jist vůbec ničím. Nezáleželo na tom. Nevěděl už ani to, zda je toto realita či jen sen, ze kterého brzy probudí v teple Příbytků. Ale možná i Příbytky byly jen iluzí a on sní v úplně jiném světě. A nebo už dávno umrzl v pustině a jen jeho mysl si to jaksi neuvědomila. Dříve mockrát nepřemýšel, co ho čeká po smrti, ale rozhodně si to nepředstavoval tak, že to bude stejné jako před ní. Jaký v tom případě mělo smysl umírat? A může zde znovu umřít? Pokud ano, co se stane. Bude dál pokračovatv této pouti, ocitne se někde jinde nebo prostě přestane existovat? Neměl však žádnou šanci na to, že by mohl přijít na řešení téhle úvahy. A proč vůbec? Bylo mu jedno, jak s ním Urgas naloží a i kdyby ne, stejně proti tomu nic nenadělá. Les se blížil, už jasně rozeznával temné větve pokryté sněhem. Pár stovek metrů a už bude pod přívětivým stínem stromů. Ať už je mrtvý nebo ne, půjde dál. Třeba někam dojde. Neměl-li to štěstí přestat existovat, alespoň se může pokusit najít nějaké lepší místo než je ledová pláň. Konečně dosáhl okraje lesa a vstoupil mezi stromy. Naposledy se otočil a pohlédl na planinu pokrytou sněhem, která jakoby byla bez konce. A možná, že opravdu byla, možná, že se táhla dál a dál, až do míst, kam nikdy nevstoupila lidská noha a nad ní se klenula obloha, stějně bílá či snad šedivá a stejně nekonečná, až už nešly rozeznat od sebe. Obrátil se opět k lesu a vydal se dál. A les ho pohltil, jen pár stop, které o pár hodin později už byly zapadány sněhem, vypovídalo o tom, že tudy kdysi kráčel nějaký chlapec. V skrytu stromů bylo tepleji a přestože se musel vyhýbat hustě propleteným větvím, kráčelo se mu snadněji, neboť zde nebyla taková vrstva sněhu. S úlevou se však dostavila i únava. Dokud musel namáhat všechny své síly, aby pokračoval v cestě, nějak mu to nedocházelo, ale nyní, když se cesta stala lehčí, uvědomil si, jak vyčerpaný je. Každý krok jej stál nesmírné vypětí vůle, jeho chůze, dosud pravidelná, změnila se v jakési klopýtavé potácení. Pak zakopl o jakýsi hrbol a dopadl na zledovatělou zem. Už se nezvedl, proč také? Jestli zmrzne, alespoň bude mít klid. Zavřel oči a nechal vše odplynout, poddal se spáku, v němž nevnímal nic, spánku beze snů. Bylo to príjemné, tišící, pak jeho mysl zcela odešla a on se poddal sladkému nevědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama