Muž, který neviděl

28. ledna 2014 v 19:01 | Alvrin |  Povídky
Byl jednou jeden muž a ten měl velký cíl. I upřel k němu své oči, namáhal se a lopotil, myslel naň dnem i nocí. Pracoval bez oddechu a obětoval pro něj vše. Své záliby, své přátele a rodinu, své srdce. Krok za krokem se prodíral vpřed houštinami, přelézal skaliska, brodil se bažinami lidské chamtivosti. Zapomněl spát, zapomněl jíst, zapomněl na své dětství, zapomněl své jméno. Ale svůj cíl nezapomněl. Bojoval, rval se o vítězství a neměl slitování s jinými ani sám se sebou. A pak...pak dosáhl svého cíle. A zjistil, že bojoval pro nic. Našel svůj vytoužený cíl a zjistil, že ten za to nestál. Světlo, které mu až dosud udávalo směr, zhaslo a svět se pohroužil do tmy, neboť jen cíl už mu byl lucernou mezi černými stíny. I usedl muž ztracený v temnotách a hořce se rozplakal, neboť ať napínal oči, jak chtěl, neviděl nic. A nastala prázdnota. Potom se ozval jemný hlásek, hlas dítěte. A on jej poznal, pamatoval si jej z dob ještě před cílem, kdy snad jěště znal něco jiného než tuto tmu. Hlas jeho dcerky. Tu povstal, tápavě se vydal za tím zvukem a jak šel, jeho krok se stával jistějším a přidávaly se další hlas. Manželčin, synkův, rodičů, bývalého nejlepšího přítele. Tu temnota se roztrhla a on zjistil, že nebyla všude kolem něj, jen v jeho očích. A ty, dosud slepé, prohlédly a on spatřil nádherný svět kolem plný jasu a barev. Poprvé v životě doopravdy viděl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama