První a druhá

22. ledna 2014 v 13:17 | Alvrin |  Povídky
Linda si bezděčně pohrávala s cípem nadýchané sukně a hleděla na prázdnou sklínku před sebou. Připadala si strašně osaměle. Věděla, že rodiče nepřijdou a věděla, že tu bude sama, ale přesto jí to teď mrzelo. Pohlédla na ostatní lidi, kteří zde seděli a zrak jí utkvěl na páru, který si maturák určitě užíval. Její spolužačka, ta druhá Linda, ta oblíbenější a úspěšnější, se tiskla ke svému klukovi a zrovna se čemusi zvonivě smála. Linda znovu pohlédla na prázdnou skleničku. Proč sem vlastně chodila? Mohla zrovna tak zůstat doma a nikdo by si toho možná ani nevšiml. Jen by si řekli, ta blbá nána se na to vykašlala a stala by se dalším podmětem pro drby. O to nestála. A navíc, maturák byl tradice. Jenže zbytečně si nechávala dělat krásný účes, sháněla tyhle princeznovské šaty v barvě nebeské modři, vybárala šperky a střevíčky. K čemu jí jsou, když je nemá komu ukázat, komu se pochlubit, že jí to sluší. Zvedla se. Zbytečně by tu zůstávala.Jen se v ní zdvíhala žárlivost na druhou Lindu, která si tak tento večer užívala. Přizvedla si sukni a začala se proplítat směrem k šatnám. Náhle se jí však kdosi postavil do cesty. "Promiňte," pokusila se ho obejít, aniž by se podívala, kdo to vůbec je. "Li, nechceš si zatancovat?" To oslovení a známý hlas ji přimělo zvednout oči, které až dosud upírala do země. Takhle jí totiž říkal jen jeden člověk, Shin Ataka, bývalý soused a kamrád, to on jí zkrátil jméno tak, aby vypadalo víc japonsky, když jako malí koukali na anime z jeho rodné vlasti, Japonska, kam se více než před rokem zase odstěhoval. A teď vzhlédla a její šedomodré oči se setkaly s černýma zářícíma. Ano, byl to on. "Shine, jak to, že jsi tady?" zeptala se udiveně a srdce jí naplnila taková radost, až ji to samotnou překvapilo. "Co třeba ráda tě vidím," zasmál se. "Nemohl jsem si nechat ujít vidět tě v takovýhle šatech." "Promiň," cítila, jak se červená," moc ráda tě vidím, ale vážně, kde ses tu vzal?" Změnil se, vlasy měl delší a taky hodně vyrostl. Ale ty změny se jí líbily. Vypadal dobře a oblek mu moc slušel. "Všechno ti řeknu, pokud si se mnou zatančíš." Nechala se jím odvést za ruku na parket, kráčela jako ve snu. Teprve teď si vzpomněla na všechny ty pocity, které v ní kdysi vzbuzoval. Tančili do rytmu hudby a on se na ní usmíval tím svým nádherným úsměvem. Teď už se jí nechtělo domů, byla s ním. Když ji potom doprovodil domů, dali si pod hvězdnou oblohou první polibek.

Linda si bezděčně pohrávala s cípem nadýchané sukně a hleděla na prázdnou sklínku před sebou.Tenhle večer byl tém nejhorším v jejím životě. A přitom ještě před hodinou vypadal na to. Že bude tím nejlepším. Užila si nástup, šerpování, tancovala a laškovala s Lukášem a byla naprosto šťastná. V jednu chvíli si všimla Lindy, té druhé, té neoblíbené, která seděla v koutě a zřejmě jako jediná se nebavila. Ale co jí do ní bylo. Jestli se nebaví, může si za to sama, může přece odejít. Tímhle výrazem akorát ostatním kazí večer. To bylo předtím, to si ten večer ještě užívala. Jenže pak se všechno pokazilo. Pak se její svět zhroutil. Lukáš jí oznámil, že končí. Už ji nemiluje, našel si jinou. Chtěl jí to prý řict už dřív, ale teprve teď zřejmě našel odvahu. Chvíli na něj nevěřícně zírala, pak ho praštila skleničkou. Ostré sklo mu pořezalo tvář, objevila se krev, lidé křičeli a říkali, že se snad zbláznila. Nejspíš mu na té jeho krásné tvářičce zůstane jizva. Ona z toho určitě bude mít problémy. Aťsi, alespoň bude mít Lukášek navždy znamení toho, že ji zradil. Rodiče ji potom okamžitě odvezli domů, chvíli do ní něco hučeli, ale pak ji nechali být a šli spát. Sotva si byla jistá, že už za ní nepřijdou, vytáhla skleničku a víno. Nalila si až po okraj a vypila ji. A pak seděla a vzpomínala, plesové šaty stále na sobě. Po tvářích jí začaly stékat slzy, roztřásla se tichými, zato o to silnějšími vzlyky. Rozpíjely jí její kdysi tak pečlivé nalíčení, jindy by jí to vadilo, ale teď už jí bylo vše jedno. V jejím srdci zahořela nenávist, ke všemu a ke všem, kteří jí zradili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eriona Portraid Eriona Portraid | 14. února 2014 v 14:21 | Reagovat

To bylo krásné. Ten nápad se dvěma Lindami opravdu obdivuji. Víš jak se říká, že do povídek spisovatel vepisuje vlastní pocity? Doufám, že jsi se nakonec cítila jako ta první Linda. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama